Strana 1
Krátce před dokončením Gridlock’d, když jsme seděli v karavanu, řekl (Tupac): „Víš, že příští týden jedeme do Itálie?“ „Opravdu?“ „Ano,“ odpověděl jsem. „Jo, je týden módy a víš, že tam musíme jet. Myslím, že v Itálii nemůžeš nosit zbraň, proto potřebujeme dalšího bodyguarda. Potřebujeme dalšího velkého černocha.“ Zeptal jsem se ho, komu by dal přednost, a on ukázal na Riche, dalšího důstojníka losangeleské policie. Rich, když se dozvěděl, že bude dostávat „slabých“ 200 dolarů denně, odmítl. Zmínil jsem se o tom Tupacovi a on řekl: „Cože? Ty peníze jsou mu málo? Najdeme si někoho jiného“.
Našli jsme Michaela Moora, člena ochranky. Tupac byl spokojený, líbila se mu představa, že bude v Miláně se dvěma největšími kalifornskými bratry. Celý výlet zorganizovala kancelář Quincyho Jonese. Jedna z Kidadových nejlepších kamarádek, Carla, měla na starosti vztahy s veřejností pro časopis ‚Vibe‘.
Yaasmyn mi 25. června poslala program; nemohl jsem uvěřit, jak nás ten program nasere. Za pár dní měl Tupac absolvovat dvanáct módních přehlídek a s nimi souvisejících večírků. První, čeho si všiml, když se podíval do programu, bylo, že Michael a já nesmíme jít na přehlídku Dolce & Gabbana. On a Kidada byli potvrzeni, ale z kapacitních důvodů jsme museli čekat venku. Tupac řekl. „Seru na to!“. Kdybychom nemohli dovnitř, nešel by ani on, takže to byla jediná přehlídka, na kterou jsme nešli: na ostatní přehlídky jsme byli také vpuštěni.
Před cestou do Itálie jsme se však měli s Kidadou setkat na letišti v New Yorku. Bylo to poprvé, co jsem se s ní setkal, a setkání bylo stejně tak nepříjemné, jak jsem si představoval. Všichni jsme se nacházeli ve VIP zóně a Tupac nás představil Kidadě a jejím bodyguardům a ona jen pokynula hlavou. Byla chladná jako led. Nastoupili jsme do letadla, byl to dlouhý let. Tupac a Kidada letěli první třídou, my druhou. Nakonec jsme 29. června v půl deváté ráno dorazili do Milána. Jeli jsme do pětihvězdičkového hotelu „Principe di Savoia“ a pak jsme museli doprovodit Tupaca na jeho první prohlídku, která měla být v butiku Versace. V letadle jsme byli už od 28. června, ale i tak nám naši průvodci, Michael a Jeff, po příchodu na pokoj dali jen 30 minut na to se připravit, takže jsme s Michaelem měli na sobě ještě šortky.
První, co Tupac chtěl, byla tráva. “ Sežeňte mi nějakou!“ řekl: „Myslel jsem, že už je to zařízené.“ Bylo mu tedy slíbeno, že bude vynaloženo veškeré úsilí, aby mu ji sehnali. „Sakra, potřebuju nějakou trávu,“ pokračoval. Byli jsme v Carlině pokoji a Tupac byl podrážděnej: „Zblázním se, jestli neseženu nějakou trávu!“ řekl. “ Nevydržím bez trávy ani týden,“ pokračoval, „kdybych věděl, že se nestavíme v žádném obchodě, přinesl bych si vlastní!“ Tupac se na mě podíval a řekl: „Takhle se to nedá vydržet.“ V tu chvíli začal přestávat přemýšlet. „Co budeme dělat?“ řekl. Nakonec vydržel týden bez trávy, ale jediné, o čem mluvil, byl Amsterdam: „Jak je to daleko, můžeme tam jet autem?“. Někdo mu řekl, že v některých restauracích si lze sehnat hulení, takže to, co Tupaca v těch chvílích napadalo, byly pocity typu „kašleme na Itálii, pojedeme do Amsterdamu“. Tupac měl po schůzce s Versace zkoušku, protože ten večer měl mít vystoupení, a pak jsme šli na další schůzku, tu s Valentinem. Udělal pár rozhovorů a v devět večer jsme byli před přehlídkou Versaceho.
Neměl jsem tušení, kdo je Gianni Versace. Poprvé jsme se s ním setkali v jeho obchodě, kde na nás čekali všichni lidé od Versaceho. Přidělili nám doprovod a roztáhli červený koberec. Všiml jsem si, že jeho sestra Donatella a jeho dcera mají víc bodyguardů než Tupac, a tak jsem se s jedním z nich dal do řeči. Řekl mi, že rodina Versaceových nemůže nikam chodit bez bodyguardů, protože Giannimu hrozí bezprostřední ohrožení života. Pochopil jsem, že malá holčička (Donatellina dcera) je největším cílem útoku a ochranka Versaceho je připravena na každou příležitost. Gianni byl upřímný člověk a uvědomil jsem si, že ho lidé kolem něj mají velmi rádi. Když Tupac nacvičil píseň California Love, kterou měl zpívat, šli jsme do jiné místnosti v domě na večeři, a když Gianni vešel, všichni vstali.
Přistoupil k našemu stolu a všechny políbil a objal. Když o tom teď přemýšlím, byla to skvělá příležitost setkat se s Versacem, chci vyjádřit soustrast jeho rodině; všichni k nám byli tak milí, je mi líto, že ztratili někoho, na kom jim tolik záleželo.
Potom jsme se vrátili do hotelu. Před odchodem Kidada řekla Tupacovi, že bude v pokoji, až se vrátí, nebo že nechá klíč od pokoje na recepci, protože měla v plánu jít s Carlou na jídlo. Když jsme přijeli do hotelu, na recepci žádné klíče nebyly (v hotelu byl jen jeden klíč od každého pokoje, neexistovaly žádné duplikáty), takže jsme vyšli po schodech nahoru, ale nikdo nám nepřišel otevřít. Tupac začal kopat do dveří a já jsem mu řekl: „Pacu, ty nic neuděláš. Když tam nikdo není, tak tam nikdo není.“ Tupacovi se to nelíbilo. „Ty krávo pitomá,“ zařval, „já ji nakopu prdel.“ A pak se vrátil. Snažil jsem se ho uklidnit a řekl jsem: „To neříkej. Všechno bude v pořádku, jsme v Itálii, mysli na to, že si odpočineš…“. Nesmím zapomenout, že na Kidadu nikdy nevztáhl ruku. Nikdy jsem ho neviděl, že by ji uhodil, a nikdy jsem na ní neviděl žádné stopy, které by mě přiměly myslet si, že ji někdy zbil.
Strana 2
Otočil se a rychle se vydal ke Carlině pokoji: ani ona nebyla ve svém pokoji. Sešli jsme dolů k recepci a požádali jsme je, aby nás pustili do pokoje. Když jsme se vrátili nahoru, všimli jsme si, že tentokrát je klíč v zámku. Tupac vešel do pokoje a začal na Kidadu křičet. Pak se vrátil a řekl: „Franku, nikam nepůjdeme, jestli se pohneme, zavolám ti.“ Tupad se vrátil zpátky a řekl: „Franku, nikam nepůjdeme. Tak jsem šel s Michaelem do svého pokoje. Po chvíli mi Tupac zavolal a řekl: „Pojďme odsud pryč.“ A já jsem se vrátil. Šli jsme do jednoho velmi módního klubu v Miláně, do „Club Hollywood“, a tam bylo plno lidí, kteří se bavili. Když lidé poznali Tupaca, všichni se zbláznili. Přišel k dýdžejskému pultu a začal zpívat „How Do U Want It“. Netřeba dodávat, že i v Evropě byl superhvězdou a na dívky udělal dojem. Ironií osudu tam potkal známou Kaliforňanku, bývalou manželku jednoho rockera. Byla drobná, asi metr osmdesát vysoká a nosila průsvitné šaty. Dívka byla přitažlivá a nevypadala špatně. (Byla to Heath Locklear?)
Vrátili jsme se do hotelu, do stejného hotelu, kde bydlela i ta dívka, a Tupac mi řekl, že tu noc spal v pokoji svého kamaráda.
Přesně 30. června v 11.30 jsme šli na módní přehlídku Gianfranca Ferrèho a Tupac měl na sobě oblečení, které mu dal Versace. Versace měl Tupaca rád, a tak mu daroval spoustu oblečení.
Na různých přehlídkách jsme potkávali v podstatě stále stejné lidi; začali jsme vídat známé tváře a zejména dvě ženy. Byly to Italky. Jedna vypadala na třicet a byla od hlavy až k patě oblečená do žlutého. Měla hnědé oči, tmavé vlasy a všiml jsem si jí, protože se napřímila. Tupac si jí také všiml.
Když jsem ho druhý den ráno viděl, zeptal jsem se ho, co se stalo. Řekl: „Celou noc jsem šukal s tou holkou, pak jsem šel dolů do svého pokoje a šukal s Kidadou. Šel jsem do svého pokoje a Kidada na mě skočila“. Zeptal jsem se ho: „Jak se ti to podařilo, Pacu?“ „Jak? Odpověděl: „Jsem dost vyčerpaný, ale zvládl jsem to.“ To byl jen začátek Tupacových sexuálních hrátek v Itálii.
Michael a já jsme seděli na jedné straně lávky, zatímco Tupac a Kidada na opačné straně. Ta žena byla na stejné straně lávky jako já a Michael a v jednu chvíli jsme si všimli, že vstala a přešla na stranu, kde seděl Tupac. Začala mluvit s kamarádkou: ta kamarádka byla úžasná. Přehlídka skončila, aniž bych si toho všiml, a poté jsme šli na setkání s Romeem Giglim. Bylo pekelné horko a já byl unavený, takže když jsem uviděl židli, rozhodl jsem se, že si na pár minut sednu. Michael Moore se ke mně přidal a sedl si vedle mě. V jednu chvíli jsem viděl, jak stylista pokukuje směrem, kde jsme s Michaelem stáli, a Tupac se mezitím připravoval na módní přehlídku, během níž měl mít na sobě nějaké oblečení. Poté stylista promluvil k Michaelovi. Když ke mně Michael došel, řekl mi, že Romeo Gigli chce, abychom se oba zúčastnili módní přehlídky.
Nesouhlasil jsem, protože nám s Michaelem řekli, abychom se na veřejnosti objevovali co nejméně, ale řekl jsem Michaelovi, že si může dělat, co chce. Později mi Tupac řekl: „Co se děje, Franku? Ty nechceš být na přehlídce? To je blbost! Když se zúčastním já, musíš se zúčastnit i ty.“ Řekl jsem: „No tak, Pacu… pojďme… já to nemůžu udělat.“ A on na to: „Všichni se toho účastníme, tak to prostě je!“ A já na to: „Tak jo.“ A on na to: „Tak to prostě je. A tak jsem byl nucen se přehlídky zúčastnit.
Po skončení přehlídky jsme se vydali k paláci Gianniho Versaceho a zde jsme také viděli Naomi Campbell. „Pac, podívej, támhle je Naomi Campbell!“ řekl jsem. „Drž hubu, já ji viděl,“ odpověděl Tupac. Nechtěl dát najevo, že ji pozoruje. Další zastávkou byla módní přehlídka Byblos, kde jsme opět potkali ženu ve žlutém spolu s její krásnou kamarádkou. Věděl jsem, že je otázkou času, kdy Tupac udělá první krok směrem k nim… ale nemohl, když byla poblíž Kidada.
Další módní přehlídka měla být ta Dolce & Gabbana, ale Tupac na ni nechtěl jít, protože jsme s Michaelem neměli pozvánku. Ve 20.30 byla módní přehlídka Valentino. Tupac měl na sobě pruhovaný oblek a bílé boty: byl to gangsterský styl! Až dosud ho na nic takového nikdo nepozval, ale spojení hudby a módy se mu líbilo. Na všech přehlídkách hrála hudba a všichni byli v párty náladě. Na této přehlídce jsme byli také v zákulisí. Bylo působivé, jak profesionálně se modelky převlékaly, aniž by se bály ukázat svá nahá těla.
Strana 3
Nikdo se neobtěžoval sledovat, kdo se tam zrovna převléká, každý myslel na svou práci… kromě Tupaca. Tupac Itálii miloval. „Tohle je super!“ říkal, „tady bych mohl zůstat celý den.“ V této parádě, stojící v zákulisí, jsme všechno viděli z jiného úhlu pohledu. Nemohli jsme si nevšimnout, jak jsou ženy v Itálii krásné. Nejen supermodelky, ale všechny Italky. Tupac je miloval a nejvíce na něj zapůsobily oči Italek: miloval oči Italek. Rozuměl jsem mu, přesně jsem věděl, o čem mluví. V Americe takové oči, jaké mají Italky, nenajdete. Mají barvy, které jsem nikdy předtím neviděl, jsou tak krásné.
Tupac byl připraven na párty. Objednali jsme si auto, které nás vyzvedlo v hotelu. Tupac a Kidada seděli vzadu, já s řidičem vepředu. Tupac a Kidada se hádali a on jí řekl: „Ženská, už mě kurva nebaví dělat všechno, co chceš. Udělal jsem všechno, co bylo v plánu, a kdy se můžu taky pobavit? Ještě jsem si tu nedal ani trávu, kurva, nemůžu chodit a nemůžu pít! Ještě tu budeme dvě noci a já jdu ven s kámoši!“ „Cože?“ zeptal jsem se. Měl na mysli mě a Michaela. „Budeme chodit a bavit se, kurva, já už nebudu dělat žádný sračky!“ pokračoval Tupac.
Všichni po mně chtěli, abych něco udělal a pokusil se ho uklidnit, ale já jsem řekl, že nemůžu nic dělat, že se zbláznil. Chtěl jít na afterparty módní přehlídky Dolce & Gabbana a zeptal se Carly, jestli jde taky. „Přijde Kidada?“ zeptala se Carla. Tupac řekl, že ne, tak Carla odpověděla taky ne, ale Tupac řekl, že ji chápe, vždyť Kidada je její kamarádka.
Tupac se ke mně otočil a řekl: „Nemysli na to, že budeme spát, od té doby, co jsme tady, jsme nic nedělali, teď zůstaneme vzhůru po zbytek výletu!“ Podíval jsem se na něj, jako bych chtěl říct „on se zbláznil“. V Itálii nás čekalo ještě osmačtyřicet hodin! Dorazili jsme na večírek a Tupacovi se podařilo získat dvě tablety extáze. Párty byla jako velký mejdan, plná euforických lidí, fantastického zvuku… a koho jsme tam potkali? Tu holku, kterou jsme všude viděli! Byla ve společnosti své krásné kamarádky a dalších krásných dívek. Tupac k ní přistoupil, ona k němu taky a šli tančit doprostřed parketu. Hrála hip-hopová hudba a nevím, jestli DJ Tupaca viděl, nebo ne, ale když Tupac přišel doprostřed parketu, pustili „California Love“. Tupac už byl z extáze a alkoholu úplně mimo, když uslyšel svou píseň, ještě víc „zdivočel“. Při tanci byl obscénní: sahal na prsa, zadek… pro něj to bylo jako by ji měl „vyšukat oblečení z těla“. Ti dva tančili celou noc. V jednu chvíli ke mně Tupac přišel a požádal mě o extázi (věděl, že tu, kterou mi dali u dveří, ještě nespotřeboval). Šel doprostřed parketu ta holka představila Tupacovi svou kamarádku, a tak spolu začali tančit všichni tři. Nedokážu popsat, jak byla ta kamarádka krásná! Nikdy jsem to o nikom neřekl… ale byla to desítka! Desítka! Kočička, kočička, něco neskutečného!
Tupac ke mně znovu přišel a řekl: „Franku, vidíš ty holky vedle mě?“ a vrátil se doprostřed parketu.
Michael a já jsme si mezitím povídali. „Co to kurva je! Chce je ošukat!“ Byly tři hodiny ráno a my jsme na tom místě byli od deseti večer, já a Michael jsme byli vyřízení, ale Pac byl jako králíček Energizer, byl rozjetej! Ve čtyři ráno se Tupac rozhodl jít a obě holky šly s ním. Michael šel do auta s jedním z doprovodů, zatímco já jsem seděl na předním sedadle auta, ve kterém cestoval Tupac. Já jsem seděl vpředu s řidičem a Tupac vzadu s holkama. Jakmile jsme s řidičem nastoupili do auta, nastavili jsme zpětná zrcátka směrem dolů, abychom nepřehlédli představení, které mělo začít vzadu. Zezadu se neozvalo ani slovo, bylo slyšet jen polibky a sténání. Viděl jsem, jak Tupac políbil první dívku, tehdy už jsem ji dal přezdívku „Žluťásek“, a taky jsem viděl, jak se jeho ruka dostává pod šaty „Desítky“, druhé dívky. „Desítka“ začala sténat a přirážet proti Tupacově ruce, která ještě nepřestala líbat „Žluťáska“. Pak se otočil k „Desítce“, stále držel ruku pod jejími šaty a začal ji líbat. „Žlutá“ tohle už neviděla… a Tupac začal sténat taky. Pomyslel jsem si: „Není možné, aby ta noc skončila, aniž by to Tupac dělal s oběma“. Celou cestu se ti tři navzájem dotýkali a líbali.
Dorazili jsme do hotelu, kde na nás čekal Michael. Tupac a „Žluťásek“ vystoupili z auta, ale „Desítka“ se toho nechtěla účastnit. Tupac a „Žluťásek“ se ji snažili přesvědčit, aby šla s nimi, ale ta holka nechtěla. V tu chvíli Tupac řekl řidiči, aby dívku odvezl, kam chce, a pak zamířil k výtahu.
Najednou vrátný řekl „Žluťáskovi“, aby přistoupila k pultu. Začal na ni mluvit italsky a ona mu odpověděla. Pak se vrátný otočil na Tupaca anglicky a řekl: „Ona s vámi nemůže jít nahoru. Je to prostitutka.“
Tupac řekl: „Prostitutka? Kámo, ona není prostitutka. Potkal jsem ji na večírku po přehlídkách!“. Dívka dále vysvětlovala vrátnému, kdo je, ale ten ji nenechal projít.
Strana 4
Přišel další muž a požádal dívku o prokázání totožnosti. Chlapík si pak zavolal . Nemohl jsem tomu uvěřit! Kdyby hotely v Beverly Hills fungovaly takhle, neměly by žádný kšeft!
Netušil jsem, komu volá v pět hodin ráno, aby si ověřil, jestli ta dívka není prostitutka. Nevěděl jsem, jestli volá policii, nebo jestli kontroluje seznam se jmény nějakých lidí, kteří nemají do hotelu povolen vstup, nicméně nakonec byl vstřícnější a dovolil dívce jít nahoru.
Jeli jsme výtahem nahoru a já přemýšlel, kam by Tupac tu holku vzal. Určitě ne do svého pokoje, protože Kidada byla pravděpodobně v jejich pokoji. Jediný pokoj, kam mohl jít, byl můj a Michaelův, a Tupac mi vlastně řekl: „Franku, víš, že musíme jít do tvého pokoje.“ A já mu řekl: „To je v pořádku. Řekl jsem: „To jsem tušil. Doprovodili jsme Tupaca a tu dívku do pokoje a potom jsme si s Michaelem sedli na podlahu před pokojem. S Michaelem jsme okamžitě začali přemýšlet, kterou postel si Tupac vybral: moji, nebo jeho? Měli jsme uši u dveří a poslouchali zvuky, které se ozývaly zevnitř: co jsme mohli dělat v pět hodin ráno! Slyšeli jsme vrzání postele, sténání a pak výkřiky… bylo to, jako by Tupac tu dívku pomalu zabíjel. Po 45 minutách se otevřely dveře a ti dva vyšli ven. Tupac mě požádal, abych ho doprovodil dolů do haly, aby mohl zavolat auto a odvézt dívku domů. Potom jsme se vrátili nahoru a s Michaelem jsme šli do našeho pokoje: byl tam pěknej bordel!
Druhý den, 3. července, pro nás přijelo auto, které nás mělo odvézt do Florencie na přehlídku Giorgia Armaniho. Lidé Tupacovi projevovali náklonnost a on z toho měl radost, protože po celou dobu jeho cesty do Itálie mu lidé projevovali lásku. Po skončení večeře, ve dvě hodiny ráno, chtěl Tupac ještě pařit, ale ve Florencii v tu hodinu nebylo moc podniků otevřených. Někdo navrhl, že půjdeme do hotelu Excelsior, a Tupac, který si stále zachovával mentalitu „do Kalifornie se nespí“, se rozhodl jít právě tam.
Dvě noci jsme nespali a podle plánu jsme měli odjíždět z Itálie v 7.30 ráno.
Ale Tupac měl jiné plány. „Žluťásek“ a „Desítka“ odjeli, ale on teď balil blondýnu z New Yorku, která měla na starosti nákupní oddělení jedné firmy. V hotelu ale nikdo nepil ani nepařil, bar byl otevřený jen pro nás. V jednu chvíli mi Tupac, který nás bavil, řekl, abych s ním šel na záchod. Když jsme přišli na záchod, řekl mi: „Neviděl jsi tu blondýnu? Je fakt kus, dostanu ji“. „Pojďme,“ řekl jsem mu, „kde si to s ní chceš rozdat?“. „V jejím pokoji, bydlí v tomhle hotelu,“ odpověděl mi. „Opravdu? Proto jsme sem přijeli?“ zeptal jsem se ho.
„Ne, vím jen, kde si pro ni dojdu.“ Zasmáli jsme se a řekl jsem mu: „Viděl jsi, jak o tobě všichni mluvili, o těch bodyguardech. Kamkoliv přijdeme, všichni o tobě mluví, na všech přehlídkách“. Líbilo se mi, co řekl, a poděkoval jsem mu, že mě vzal s sebou do Itálie. „Frankie, víš, jsi můj přítel a pojedeš se mnou všude, kam pojedu i já,“ odpověděl.
BODYGUARDA FRANKA ZAČÍNÁ BALIT CHLAP V HOTELU
Oba jsme na záchodě, oba stále čůráme a máme z výletu dobrý pocit. Pac se vrátí ke svému úkolu, řekne mi, co s tou holkou udělá, a jdeme zpátky do salónku. Pac pořád šprýmuje a všechny baví.
Najednou si všimnu, že jeden chlápek zvedá jedno z obrovských křesel v salónku, na kterých všichni sedíme, a nese si ho hned vedle mě. Je to designér, který pracuje pro italskou designérskou firmu se sídlem v New Yorku, a je mi jasné, že se mě snaží sbalit.
Tenhle parchant to na mě zkoušel celý večer. Jediná partie, kterou se mnou někdo hraje, je od homosexuála. Nezajímalo mě to, byl jsem ženatý a o nic jsem nestál, ale stejně to bylo vtipné. Ten návrhář byl pohledný chlap, ne vysoký, ale hezký. Byl na představení Gigli a líbilo se mu, co viděl. Michael Moore si z toho dělal srandu, protože se díval, jak po mně ten chlap vyjíždí, jako by ze sebe dělal „děvku“.
„Do tohodle nechci jít,“ zašeptal jsem Michaelovi. „Radši tomuhle zmrdovi řeknu, že jsem heterosexuál.“
Bylo tam s námi asi čtyři nebo pět gayů a návrhář začal být agresivní. Ptal se mě na všechno. Nebyl hrubý, jen neodbytný. Začal si mě opravdu pozorně prohlížet a musíte si uvědomit, že skoro všichni byli opilí a on nebyl výjimkou. Dokonce se mě snažil přimět k pití drinku tím, že mi koupil jeden silný drink. Dal jsem si ho před sebe. Už jsem měl v sobě pár piv a neměl jsem v plánu pít dál.
„Frankie, pij, pij,“ řekl. Pořád mi říkal Frankie a začal mít vyzývavé narážky. „Jo, chci dostat Frankieho k sobě do pokoje, to je to, co chci…“
Začal se vyptávat na mou ženu a začalo to být příliš osobní. Začal překračovat hranice, ptal se mě na sexuální chutě a požádal mě, abych u něj pár dní zůstal. Vymklo se mi to z rukou. Předal mi svou vizitku s telefonním číslem domů a řekl mi, že kdybych něco potřeboval nebo něco chtěl, ať mu zavolám.
Michael mi pošeptal: „Udělej to, udělej to, udělej to.“ A já jsem se na něj podíval. Otočil jsem se na něj, jako by se zbláznil. Michael si možná myslel, že mě tohle jednání vystrašilo.
„Neříkám, abys udělal něco, co nechceš,“ řekl Michael. „Jen na něj buď milý.“
Teď jsem si uvědomil, co Michael říká, ale kašlal jsem na to, nechtěl jsem toho kluka vodit za nos. Přesto to trvalo několik hodin.
Zatímco já jsem držel designéra na uzdě, Pac se ze všech sil snažil přimět Blondýnku, aby se s ním vrátila do našeho hotelu. Byla sice nalitá, ale zas tak v prdeli nebyla, takže se mu to nepovedlo.
Tupac se snažil na blondýnku zapůsobit, ale neuspěl. Vrátili jsme se do „Leopoldy“ sami a hádejte, koho jsme tam potkali? „Žluťáska“ a „Desítku“… Michael Moore jim dal adresu našeho hotelu. Ty dvě holky seděly na pohovce, Tupac se dal do řeči se „Žluťáskem“ a Michael Moore s „Desítkou“. Tupac mě znovu požádal o klíče od pokoje.
Šel s tou dívkou nahoru do mého pokoje a po 15 minutách se ti dva vrátili. Rozloučili jsme se s dívkami a později jsme si šli do svých pokojů sbalit věci. Měli jsme jen hodinu, než jsme museli odjet.
Představte si toto: Pac měl všude rozházané oblečení v hodnotě 30 000 až 40 000 kusů – boty, obleky, kalhoty, košile od všech italských návrhářů.
Já a Michael jsme se dali do práce. Začali jsme oblečení cpát do kufru a naštěstí jsme měli nějaké volné místo ve svých kufrech, takže než jsme skončili, bylo to zabalené a dost šílené.
Strana 5
Podařilo se nám všechno sbalit a auta pořád čekala dole. Jsme asi dvacet minut od letiště. “ No tak, Pacu, musíme jet,“ říkám. „Nechci zmeškat let a vím, že ty taky ne.“ „Jo, žádný kecy,“ řekl. Řekl jsem mu, ať si s tím nedělá starosti, ať prostě nastoupí do auta.
Na letiště jsme dorazili s pětiminutovou rezervou, a když jsme se tam dostali, stála tam dlouhá fronta. Pracovník nám pokynul, abychom prošli, a začal se probírat našimi zavazadly, která se přepravují do Paříže, kam měl letět náš spoj. Konečně se dostáváme do letadla a jsme v něm tak akorát dlouho, abychom se stresovali, že nám uletí navazující let. Jakmile jsme přistáli, posadili nás do autobusu, abychom stihli přípoj, a přísahal bych, že nás vezli na úplně jiné letiště, tak dlouho to trvalo. Běžím s pasy všech k přepážce a obsluha mi říká, že náš let už je odbavený. „Měli jste tu být už před hodinou,“ řekla.
Přijde Pac a ptá se, co se děje. Říkám mu, že to zvládám, a on se málem přestane ovládat. Uklidňuju ho, posílám ho zpátky k místu, kde sedí Kidada, a říkám mu, že nás tam dostanu. Nakonec letuška zavolá a my dostaneme zelenou k nástupu, těsně předtím, než letadlo začne pojíždět po dráze. Všichni už jsou na palubě, a když jsem na řadě, zastaví mě.
Obsluha mi posrala letenku, když ji orazítkovala, a tak mě nechce pustit dovnitř. Letadlo se doslova vzdaluje od brány a já se chystám někoho zabít. Začínají mě brát vážně a další chlapík ukazuje na letušku, která mi orazítkovala letenku. Letadlo opět zastaví a já se konečně dostanu na palubu. Až na to, že teď už nikde nejsou žádná volná místa. Celý let z Paříže do Los Angeles trávím zaseknutý na prostředním sedadle, 130-kilový Frank, sedící mezi francouzskou rodinou. Nebyl jsem tehdy moc šťastný.
Poslechněte si tohle – nakonec přistáváme v L.A., jdeme si vyzvednout zavazadla a ta se ztratí. Všechna zavazadla jsou pryč. Objevily se asi za týden, ale to nebylo to nejhorší. Musel jsem si jít vyzvednout zavazadla ke Kidadě domů, ona mi ani nezavolala, aby mi řekla, že moje věci jsou u ní doma. Kde to jsme?
Dal jsem jí své telefonní číslo a všechny své údaje, ale nikdy se neozvala. Musel jsem zavolat na letiště, abych se dozvěděl, že moje věci už byly doručeny. Zavolal jsem k ní domů a ochranka u brány mi řekla, že zavazadla dorazila už před několika dny. Zeptal jsem se, jestli o tom Kidada ví. Řekl: „Ano, chtěl byste s ní mluvit?“ A já na to: „Ne, nechci s ní mluvit.“ Na to jsem moc nereagoval. Všechny moje krámy ležely u ní doma a ona neměla ani tolik slušnosti, aby mi zavolala a řekla mi o tom.
Možná jsme byli z Itálie už pryč, ale naše problémy ještě neskončily. Asi tři hodiny poté, co jsme opustili letiště, měl Tupac vystoupit v House of Blues. Bylo to 4. července, a když Reggie dostal zprávu, že jsme zpátky v L.A., tak nám zavolal s tím, že ten večer budeme makat. Když jsme přišli o všechny věci, neměli jsme se do čeho převléct a Reggie nám nařídil, abychom se šli převléknout domů. Oba jsme měli na sobě trička a šortky Death Row, a to jsme v tom oblečení byli od rána. Oba jsme si řekli, že na to sereme. Převlékat se nebudeme.
Několik hodin jsme pracovali v House of Blues, když vystupovali Death Row, a drama ještě neskončilo. Ten večer jsme měli velkou nepříjemnost. Jeden z Tupacových kámošů, Hussein Fatal, se snažil dostat dovnitř a měl u sebe pistoli Glock. Ochranka House of Blues se skládá i z policistů mimo službu, a když jsme se snažili dostat dovnitř, prohledali ho a zbraň mu okamžitě sebrali. Pac mě požádal, abych zasáhl, ale to už bylo mimo mé a Reggieho pravomoci.
Dříve jsem dělal s jedním z policistů, co stáli u bran House of Blues a ten mi řekl, že se do toho nemám plést. Vysvětlil mi to. „Hele, proč prostě všichni neodejdete. Musíme to zvládnout. Neznáte historii téhle zbraně. Někdo s ní mohl zastřelit třeba padesát lidí.“ Měli v plánu provést balistický test. Každý, kdo rozumí balistice, ví, že může vystřelit z vaší zbraně a zjistit, jestli má spojitost s nějakou vraždou.
Pac ke mně přišel a já mu řekl: „Jdi dovnitř, máš koncert. Nechci, aby sis tímhle vůbec zasíral hlavu“.
„Dobře, Franku, běž to vyřídit ty.“
Nejlepší, co jsem mohl udělat, bylo dostat Fatala z těch sraček. Zbraň mu sebrali, posadili ho do limuzíny a do konce večera nemohl z ní ven. Nezatkli ho a později zbraň vrátili Reggiemu. Celé jsem to pak řekl Pacovi.
„Člověče, zase jsi nás zachránil.“
Později Fatal zdemoloval Pacův zbrusu nový Land Cruiser a Pac byl tak naštvaný, že ho poslal zpátky do Jersey. Ale něco vám prozradím, když jsem se konečně dostal domů, spal jsem tu noc jako mimino.
Překlad: djbeton
djbeton