V roce 1996 jsme s kamarádem jeli z Los Angeles do Las Vegas na zápas Mika Tysona. Měli jsme lístky na zápas, ale na poslední chvíli jsme se je rozhodli prodat. Tušili jsme, že to bude další rychlý knockout Mika Tysona. Tehdy mi bylo 29 let a chtěl jsem se jen pobavit v kasinu MGM.
V Las Vegas bylo plno a přijela tam i spousta celebrit. Ironií osudu bylo jak jsem viděl, jak kolem nás prošel 2Pac se svou partou. Znal jsem ho už z doby, když jsem studoval na filmové škole UCLA. To bylo v podstatě všechno, co jsem o něm věděl. Tehdy jsem k němu nešel, protože jsem si říkal, že ho možná ještě zahlédnu později.
V průběhu večera jsem dostal chuť na jídlo, a tak jsem zavolal do California Pizza Kitchen a objednal si jídlo. Řekli mi, že jídlo bude hotové za 30 až 40 minut. Vyšel jsem tedy ven před hotel, abych si vyzvedl auto a mohl si jít vyzvednout jídlo. Když jsem přišel k autu, všude na silnicích byly auta – doprava se pohybovala pomalu.
Když jsem přijel na světelnou křižovatku na Harmon Ave., podíval jsem se vedle sebe a uviděl lesklé ráfky na BMW. Podíval jsem se a byl to 2Pac a Suge. Řekl jsem: „Hej, jak je, Pacu?“ Na vteřinu se zarazil, pak poznal, kdo jsem, a řekl: „Jo, jak je, kámo.“ Zeptal jsem se, co budou dnes večer dělat a on řekl, že jedou do Club 662 a že mám jet s nima.
Řekl jsem: „Dobře, super… hele, nech mě si tě rychle vyfotit.“ Můj foťák byl ve středové konzoli, tak jsem ho vzal a vyfotil je. Hned potom se na semaforu rozsvítila zelená a oni se rozjeli. Dostal jsem se pár aut za ně a ti pak odbočili doprava.
Na semaforu jsem byl asi tři nebo čtyři auta za nima. Vzal jsem si telefon a zavolal do California Pizza Kitchen, abych zrušil objednávku. Najednou jsem uslyšel: „BUM! BUM! BUM!“
Vidím, jak se černé BMW otáčí a rychle ujíždí pryč. Přímo uprostřed ulice se otočilo a začal jsem Sugea pronásledovat. Byl to průvod aut, tak dvě nebo tři; byl tam i Lexus, který řídila ochranka. Já měl Chevy Suburban z roku 96. Můžete ho vidět v odrazu na fotce, kterou jsem pořídil s Pacema Sugem.
Jeli jsme rychle, manévrovali jsme v zácpě – prostě jsem se nechal unést tím okamžikem. Vrátili jsme se na Strip a já viděl, že Suge vylezl na obrubník. Nevím, jak se tam dostal, někomu se asi chtěl vyhnout a nezvládl to. Měl píchlou pneumatiku. Taky jsem projel křižovatku, objevil jsem se na Harmonově ulici, kde jsem Paca poprvé viděl a zastavil jsme. Zajel jsem do odbočovacího pruhu za Lexus a jen jsem tam seděl. Jen jsem pozoroval celou situaci přede mnou. Věděl jsem, že se tam střílelo, ale nevěděl jsem, že jsou 2Pac nebo Suge postřeleni.
Chystal jsem se vystoupit z auta a vtom se kolem mě objevila skupina policistů a zavřela mi dveře. Policajti na kolech odhodili kola, vytáhli zbraně a namířili je na Sugea. Řekli jim, aby vystoupili z auta.
Suge vystoupil a začal křičet: „Můj kámoš Pac je postřelený, Pac je postřelený!“ Jeden z policistů ho obešel a namířil na spolujezdce. Pak najednou, jak jsem seděl v autě za nimi, ke mně přiběhl policajt, namířil zbraň na mě a řekl mi, abych dal ruce na volant. Další mě vytáhl z auta a položil na zem. „Co se děje?“ zeptal jsem se. Nechtěli mi nic říct. Jeden chlap mi kolenem přitlačil na záda.
Koutkem oka jsem zahlédl, jak Suge přeběhl ke spolujezdci a snažil se otevřít dveře, aby Pac vystoupil. Vidím, jak se zvedá hlava a je to 2Pac. Přijela sanitka a zastavily další hlídkové vozy. Byl tam velký chaos. Všude kolem silnice stálo spousty lidí.
Policisté prohledávali moje auto a nic neřekli. Snažili se něco najít. Seděl jsem vedle svého auta a jeden policista přišel a zeptal se: „Jste s nimi?“
Řekl jsem: „Ne, nejsem.“
„Jsi si jistý, že nejsi s nimi?“
„Ne, jen jsem tu stál na semaforu a pak jsem viděl, jak zastavují všechna ta auta a policisté.“
Neznal jsem okolnosti, takže jsem se toho nechtěl účastnit. Prostě jsem nevěděl, co se děje, ale zmínil jsem se, že jsem před chvíli vyfotil 2Paca. Policista se mě zeptal na moje údaje a já mu řekl, že jsem tam byl kvůli zápasu Tysona, a to bylo všechno.
Když přijela sanitka, chaos stále pokračoval. Viděl jsem, jak 2Paca nakládají na nosítka, pak ho naložili do sanitky a odjeli. Jeden z policistů se vrátil, postavil mě, sundal mi pouta a řekl: „Můžeš jít.“ A já jsem nasedl do auta a odjel.
Když jsem se vrátil do hotelu, bylo asi půl jedné ráno. Vrátil jsem se do kasina a můj přítel stále seděl u stejného stolu, u kterého jsem ho nechal. Říkám mu, že 2Paca a Sugea postřelili. Střelbu jsem neviděl, ale byl jsem přímo u toho. Řekl jsem mu, jak mi dala policie pouta a pak mě nechala jít. Pořád jsem tak trochu panikařil nebo tak nějak, asi z toho, že jsem byl součástí té situace. O pár minut později, když jsme tam ještě byli, mi někdo poklepal na rameno. Ohlédnu se a byli to ti samí policisté, kteří mě vytáhli z auta.
Řekli mi: „Pane Jeffersone, podělali jsme to.“ To byla doslova jeho slova. „Posrali jsme to, potřebujeme vás zpátky na místě činu, jsou tam detektivové, neměli jsme vás nechat odjet z místa činu.“
Nejdřív jsem se ptal proč, když mají všechny moje informace, ale pak jsem se zeptal: „Jak jste mě našli?“ Věděli, kde bydlím, ale byly tam stovky a stovky lidí. „Jak jste mě proboha našli?“
„Jsme policisté.“
Vrátil jsem se s policisty na místo činu. Nebylo to tak daleko. Když jsme tam dorazili, viděl jsem tam pár dalších lidí – chlápka z [Tupacovy party] Outlawz a ochranku, která řídila Lexus. Posadili mě vedle nich a detektiv mě odtáhl stranou a řekl: „Slyšel jsem, že jsi byl tady na místě činu a že jsi pořídil fotku.“ A já jsem mu řekl: „To je v pořádku, to je v pořádku.
„Jo, to jsem udělal.“
Detektiv řekl, že bude muset zabavit fotoaparát, protože na něm mohou být nějaké důležité důkazy.. Dal mi svou vizitku a řekl: „Budeme vás kontaktovat.“
Byl jsem tam snad do půl páté, do pěti do rána. Nakonec mě pustili. Vrátil jsem se do hotelu, sbalil si věci, vyrazil na cestu a vrátil se do Los Angeles.
Když jsme se vrátili do Los Angeles, byl jsem pořád tak nějak v okamžiku, kdy jsem byl součástí celé té situace. Předtím ho postřelili, takže člověk jen doufal, že to přežije. Pár dní po návratu jsem zavolal detektivovi a zeptal se na film a fotky z něho. Pořád to vyšetřovali a tehdy mi řekl, že se mi ozve.
Pac zemřel [o několik dní později], v pátek třináctého. Bylo to pro mě opravdu emotivní. Viděl jsem ho a najednou byl mrtvý. Pár hodin jsem seděl o samotě. Všechny věci, které se tu noc staly, se mi najednou začaly vybavovat. Pořád o tom přemýšlím, teď ještě víc. Nedávno bylo výročí [střelby]. Zasáhlo mě to, už jen to, že jsem tam byl.
Následující pondělí jsem detektivovi kvůli filmu volal znovu. Řekl mi, že s ním skončili a posílají mi ho zpátky. Během telefonátu řekl: „Nebudeme si zahrávat s vašimi penězi.“ A pak se vrátil. Nic jsem si z toho nedělal, a když jsem si šel pro film zpátky, byla tam fotka.
Možná o několik hodin později mi začal zvonit telefon a volalo mi pár cizích čísel. Volal mi někdo z New Yorku, že prý že slyšel, že mám fotku z místa činu. Řekl jsem: „Cože?“ a zavěsil jsem. Pak volal někdo další a byl to někdo z nějakého zpravodajství.
Dodnes nevím, kde vzali moje číslo. Zavolal jsem svému právníkovi a ten mě spojil s jiným právníkem. Byl dobrým přítelem tehdejšího redaktora časopisu VIBE, který se také přišel podívat do kanceláře na tu fotku.
Zavolal Kidadě Jonesové [dceři Quincyho Jonese a Tupacově snoubence], aby si obrázek ověřila – řekla, že ta fotka je pravá. Zeptal se mě, co chci dělat, a já řekl, že nevím. Pořád mi volali, pokaždé jsem jim řekl, ať zavolají mému právníkovi.
Udělal jsem pár rozhovorů, ale odmítl jsem cokoli v televizi. Byly to placené rozhovory; v té době bych ty peníze využil, ale nevěděl jsem, co se bude dít. Udělal jsem pár rozhovorů pro VIBE, Esquire, Vanity Fair… Volalo mi tolik lidí, nabízeli mi, abych někam letěl, ale já prostě nevěděl, co dělat.
Když si teď na tu noc vzpomenu, je v tom spousta ironie. Byly tu davy lidí, fanfáry, vzrušení a já koutkem oka zahlédl Paca. Potkali jsme se na jedné křižovatce, pak mě tam spoutali. Prostě jak se to seběhlo, mělo to na mě veliký vliv.
Teď pracuji ve filmovém průmyslu s režiséry a producenty a nikdo neví, že jsem tu fotku pořídil já. Pracoval jsem na videoklipu rappera Nase, kde použili fotku, kterou jsem pořídil, režisérovi jsem to neřekl, nechal jsem si to pro sebe.
Když vidím, jak o tom lidé mluví na internetu, že je to falešné, tak mě to dostává. To já vyfotil tu fotku. Vím, že je pravá. Ta fotka si žije vlastním životem, protože konspirační teoretici si myslí, že Pac není mrtvý, že je někde na Kubě, jen podle té fotky. Je zajímavé, jak se člověk dozvídá o lidech, kteří dělají věci pro bulvár TMZ, a jak lidé obracejí příběhy, ale teď jsem toho součástí a vím, že je ta fotka skutečná.
instagram: https://www.instagram.com/oneminutebefore/ – Leonard Jefferson
Překlad: djbeton
