Home Interview - slavní vypráví o Pacovi Marlon Wayans ze Scary Movie a Requiemu za sen – vzpomíná na své úžasné přátelství s Tupacem

Marlon Wayans ze Scary Movie a Requiemu za sen – vzpomíná na své úžasné přátelství s Tupacem

Marlon Wayans, jeden z nejlepších černošských herců nám prozradil, jaký byl ve skutečnosti Tupac.

Na počátku 90.tých let byl Tupacův nejlepší kámoš Omar Epss, to bylo hned po natočení jejich prvního filmu s názvem Juice. Pak se Marlon Wayans setkal v roce 1994 s Tupacem při natáčení filmu Above the Rim a ti dva byli nejlepší kámoši až do Tupacovy předčasné smrti.

Jen několik měsíců po spuštění filmu Above the Rim do kin byl Tupac shledán vinným a odsouzen na deset měsíců a jeden týden ve vězení – to vše kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování jedné jeho fanynky. Shakur byl v té době hodně pod palbou právního systému, byl obviněn z mnoha věcí, ale ne vždy odsouzen, naštěstí ne za údajné postřelení dvou policistů v Atlantě, kteří jak tvrdili byli údajně napadeni Tupacem v momentě, kdy mlátil jednoho civilistu na ulici. Kvůli tomuto mediálnímu peklu, matka Marlona moc neschvalovala, aby se kamarádil s Tupacem. Říkala mu: „Dávej si pozor hlavně na lidi, kteří jsou kolem něho,“ jak prozrazuje po letech samotný Marlon. „Někdy to není o samotném člověku, ale o lidech, se kterými se setkává. Tak jsem se snažil dávat hodně pozor na to, s kým jsem se setkával, když jsem zrovna byl v jeho přítomnosti a to mi naštěstí pomohlo se vyvarovat problémům.“

Můj kámoš Omar Epps mě tehdy představil Tupacovi. Vždycky se mi líbily párty songy, které dělal. Tak jsem si říkal, že to může být luxus ho poznat. Potkal jsem tehdy Tupaca, když dělal s Omarem na filmu Juice, který byl tehdy můj nejlepší kámoš. V té době jsem chodil na Howardovu univerzitu. V té době jsem o sobě neměl žádné velké mínění, že budu někdy hrát ve filmu. Chodil jsem tehdy na univerzitu a snažil se občas něco zahrát. Přišel jsem tehdy na plac, kde dělali Juice a tam jsem se setkal s Tupacem. Říkali jsme si, že ten člověk musí mít fakt dar, protože hrál neskutečně. A to my dva s Omarem jsme chodili jako děcka na hodiny herectví. A to nás taky dalo dohromady. Všichni jsme vlastně pocházeli z jedné čtvrti, ale když jsme tehdy chodili do školy, hodně nám to dalo, hlavně ta praxe v herectví. Hodně mi to pomohlo zvednout si sebevědomí. On byl vždycky dobrej, daleko agresivnější, než my dva, ale to bylo tím hip-hopem. Nehrál v něm, byl jeho součástí.

Když jsme pak společně dělali na filmu Above the Rim, tak jsme se do té doby moc neviděli, protože Tupac měl v té době celkem dost věcí, které byly pro něho důležitější. Měl hodně kámošů, kteří se kolem něho točili. Pamatuji si na moji maminku, když mi tehdy říkala v momentě, kdy jsem opouštěl dveře našeho domu tuhle památnou větu: „Dávej si bacha na lidi, kteří jsou kolem něj.“ Dával jsem si tehdy na to hodně pozor a to mi pomohlo se vyvarovat kdejakým problémům. Tehdy měl celkem dost popotahování s tím údajným znásilněním. Byl jsem tehdy ubytovaný ve stejném hotelu jako Tupac. To bylo i tehdy, když ho postřelili v Atlantě. Tolik věcí se stalo během natáčení filmu Above the Rim. Někdy jsem si říkal: „Dojde dneska na natáčení, nestalo se mu náhodou něco?“ Když jsem s ním pracoval, hodně jsem se od něho naučil o pracovní morálce a taky o tom, jak makat jak prase.“

Pamatuji si, že jsme oba bydleli ve stejném přívěsu. Můj pokoj byl nalevo, jeho zas napravo. Když si tam zapálil trávu, byl jsem vlastně jedinej, kdo to věděl. Byl zvláštní, protože dokázal pracovat, když byl vlastně v práci. Hned po celodenním natáčení, šel vlastně do další práce a začal dělat na jednom songu. Pak přišel za mnou a měl novej song. Říkal mi tehdy: „Hej, pojď si poslechnout novej song, tehdy jsem tam byl já a Dwayne Martin.“ Byli jsme z toho úplně hotoví. Ptali jsme se ho, kdy ten song zvládl udělat? Říkal, že na tom pracoval celou noc. Některé songy, které se tehdy objevily na jeho albu, tak pochází právě z doby, kdy natáčel film Above the Rim.

Staly se mi i divné věci, které mají hodně velkou spojitosti s Tupacem. Kvůli tomu, jak vypadal konec fimu Above the Rim, tak se mi občas stane, že někdo mi napíše na můj Twitter účet, že jsem zabil Tupaca. Ze začátku jsem odpovídal, že to byl jen film, že nejsem žádnej střelec, že jsem nebyl ani v Las Vegas. Bylo to dost smutný, když mi pár lidi napsalo, že mi nevěří. Rezignoval jsem, protože skutečnost a to, co bylo ve filmu je něco jiného. Tehdy, když jsme natáčeli tu scénu ve filmu, kdy jsem ho měl zabít, tak si vzpomínám, že to bylo hodně divné, zvláštní. Hodně jsme se během toho nasmáli, protože Tupac se pořád smál, jak držím tu zbraň. Pořád říkal: „Dívej se na to, jak to držíš, ty vole.“ A já na něho: „Sorry, kámo, ale sere mě, že nemám za bratra Bishopa z Juice.“ Byly to super časy. Celá ta práce na filmu byla skvělá práce.

Když si tak vzpomínám, během jeho života se mu stalo spousta věcí. Pro mě to byl jeden z nejzajímavějších lidí, které jsem kdy potkal. Nebylo to tehdy pro něj vůbec lehký. Bylo to tehdy, když byl ve vězení a taky se toho hodně událo, když jsme tři měsíce pracovali na filmu Above the Rim. Když tehdy vyšel z vězení, byl něco jako Fénix, který vstal z popele. Postoupil tehdy na novou úroveň, protože to nebyl jen člověk, který dělal rýmy, on těmi rýmy skutečně žil. Bylo to hodně pro něho těžké, protože byl skutečným vůdcem a mnoho lidí šlo za ním. Byl to neskutečnej frajer, dával do všeho, co dělal srdíčko, občas ho to taky dovedlo na rozcestí. Já jsem byl vedený pěti lidmi, moji maminkou, tatínkem, bratry, sestrami. Pořád jsem slýchával doma, že musím prorazit, že nejsem jen Wayans, že to je hodně o lidech, se kterými se setkávám. Ti udávají tvou budoucnost, tvé cesty, tvé úspěchy.

Víte, občas, když jste součástí některého průmyslu, hudby nebo filmu, může vám něco chybět. Jsem vděčný a žehnám všem, protože se mi dařilo vyhnout se všem špatným věcem. Myslím, že Bůh mě chrání. Kdyby byl teď Tupac naživu, myslím, že by byl součástí hudebního průmyslu, dělal by to pro lidi, pro generaci lidí, která ho potřebuje, která ho vždy poslouchala. 90-tá léta byla prostě 90-tá léta. Nevím sice, jak by vypadal v roce 2000 až 2010. To vám nedokážu říct. Tupac byl více, než rapper, byl více, než herec. Myslím, že Tupac byl hlasem nás všech, hýbal s námi, byl našim hnutím. Měl v sobě neskutečný potenciál. Je smutné se podívat do minulosti, protože si v duchu řeknete, co by mohl dokázat, kdyby tady byl na tom světě. On byl politický hodně uvědomělý a rovněž sociálně. Myslím, že by tady na tom světě toho dokázal hodně, sáhl by do hlíny a tak hluboko, jako nikdo jiný. Je to metafora, ale snad to chápete. Člověk, který dokáže udělat song o tom, jak ho postřelili, stejně tak jako song o jeho mamince. A oba ty songy jsou krásné, vnitřně i na poslech. Který dokáže spojit všechny „thugs“ na celém světě. Je potřeba respektovat každého člověka, kterému je od 0 do 120 let. Pro mě je nejsmutnější věc ta, že už tady není.

Když odešel, snažil jsem se přes to nějak přenést. Přes ty všechny naše zážitky, srandu, co jsme zažili. Vzpomínám teď na dobré časy, to je to, co mě drží při životě, co mě nutí se smát. Pac byl hodně konfliktní týpek. Byl to napůl gangster, napůl dítě, které chodilo na školu společenských umění a to mu dalo dar být vtipný. Byl hodně vtipnej, byla s ním neskutečná sranda. To je to, co o něm lidi neví. Vždycky, když jsem byl s ním, tak jsem se za břicho popadal. Říkal jsem mu Palmolive Thug, protože když jste se jen trochu dotkli jeho rukou. Ten týpek měl snad nejjemnější ruce na světě. Měl tak jemné ruce a tak luxusní manikúru nehtů, ale co bylo super, že měl za nehtama hodně hulení. To byla nejlepší ironie. Pořád jsme se tomu smáli. Něco jako gangster s čokoládovýma očima. Nádherné na to vzpomínat: „Ty jsi gangster? Musíš určitě být ze Sezamové ulice, že? Víte, co tím myslím? Měl neskutečně dlouhé řasy na muže. Pořád jsme si z toho dělali prdel. Když jsme byli někde spolu, byli jsme skoro jako děcka. Když jste byli tehdy v jeho blízkosti, nebo v blízkosti Omara, nemuseli jste si hrát na gangstera. Stačilo jen sundat šátek z hlavy, odložit na chvilku svůj kvér od pasu a zhulit se a smát se na celé kolo. Nikdy jsem neměl moc rád hulení, i když jsem to párkrát zkusil, ale rád jsem je pozoroval, když byli zhulení, byla prdel je fakt sledovat. Byla to show srandy, která neměla nikdy skončit.

Hodně mi ten člověk chybí, myslím, že i celé generaci, ale vím, že jeho hudba je tady pořád, nejen pro mě, ale i pro ostatní. Je zvláštní, že Tupac byl daleko produktivnější jako člověk až po své smrti, tak známej nebyl ani během svého života. Je to zvláštní, že? To je to, proč jsou umělci nepochopeni. Lidi si vždycky říkají: „Hej, teď musím vyřešit svůj problém. A teď zas musím makat. Je to jen výraz pro práci.“ Pac byl skutečnej umělec. Stačí se jen podívat, co dokázal ve svém krátkém životě.

Hodně mě naučil o tom, jak se chovat jako sebevědomej člověk. Nemusíš čekat na práci, stačí jen začít makat. Když jsme tehdy točili Above the Rim, byla mezi námi neskutečná důvěra. Pac tam měl i dokonce vlastní právníky. Dokázal by vás roztančit, zamyslet se, rozbrečet, dokázal by vás donutit, abyste se střelili do obličeje. Pro mě osobně to byl neskutečnej umělec. Vzpomínám si, když měl show spolu s Biggiem, Pac mě tehdy pozval do Grand Slam klubu. Šel jsem tam s ním a Biggie měl tehdy s ním vystoupení. Tehdy tam zahrál jeho obrovskej hit „Party and Bullshit.“ Existuje spousta luxusních fotek z té noci. Oba vypadali jako Malcolm a Martin Luther King, byli to úspěšní černoši a já jsem tam stál, pozoroval je z boku. Díval jsem se na ně snad celou show. Viděl jsem je 20 minut, když spolu měli show a teď tady sedím, nevěřím svým očím, ti lidé, ti rappeři jsou mrtví. Nejsou mezi námi, ale jejich odkaz, texty, srdce – žije díky naší generaci dál.

Překlad: DjBeton