Home Interview - slavní vypráví o Pacovi Kevin Powell zpovídá Tupaca z vězení – rok 1995 – 10-stránkové interview

Kevin Powell zpovídá Tupaca z vězení – rok 1995 – 10-stránkové interview

Bylo mrazivé lednové ráno, když jsem byl na cestě do Rikers Island ohledně rozhovoru s Tupac Shakurem, což byl vlastně i první rozhovor s novináři, ode dne kdy ho postřelili 30.listopadu roku 1994. Poté, co jsem prošel několik kontrolních zábran a detektorů kovu, jsem dorazil do zašpiněné bílé zasedačky, která byla ve stejné budově, ve které byl držen Tupac za kauci 3 milióny dolarů. Bylo to zrovna v době, kdy ještě nevěděl, jestli dostane trest v délce rok a půl nebo čtyři a půl roku. To všechno za údajné pohlavní zneužití.

Tupac si to vykročil do místnosti, bez toho, aniž by na něm bylo vidět nějaké kulhání, i přesto, že v nedávné době utrpěl zranění v oblasti nohy. Měl na sobě teplákovou bundu bílé barvy a značky Adidas, obrovské modré kalhoty, jevil se v daleko lepší pohodě, než v našem kterémkoliv rozhovoru, nebo setkání, co jsme spolu podnikli. Podíval se mi do očí a začali jsme mluvit a kouřit jednu cigaretu značky Newport za druhou. „Jsem trochu nervózní,“ přiznal o sobě v jednu chvíli. Tupac řekl i to, že si mě tady pozval kvůli tomu, že „toto je možná jeho poslední rozhovor, pokud se zabiju, tak chci, aby lidi znali každý detail, chci jim říct skutečný příběh.“

Jak se cítíš po tom všem, čím sis prošel posledních pár týdnů?

První dva dny ve vězení, jsem musel proniknout do toho, co je vůbec zač ten život, hlavně, když jsem byl denně zvyklej hulit trávu, a pak jsem najednou v tom všem přestal. Emočně to bylo něco jako kdybych nepoznával sám sebe, své já. Seděl jsem sám v cele, ale zdálo se mi, jakoby tam byli v té cele dva lidi, hodný a špatný. To byla ta nejtěžší část. Po tom všem konečně ze mě vyprchalo všechno to hulení. Pak jsem na sobě zase začal makat, každý den jsem dělal tisíc kliků. Četl jsem každý den hodně knih a psal, to všechno neskutečně pomáhalo mojí mysli. Pak jsem konečně začal chápat a přemýšlet o situaci, do které jsem se dostal. I když jsem byl nevinný ohledně toho obvinění, které na mě hodili, nebyl jsem nevinnej za to, jak jsem se choval.

Mohl bys mi přesněji vysvětlit, jak to myslíš?

Jsem tak stejně vinnej za to, že jsem nic neudělal, jako za to, že jsem vůbec něco udělal. Ne v tomhle případě, ale za pár věcí v mém životě. Měl jsem dost práce, ale nikdy jsem se nad tím nepřemýšlel. Strašně jsem se bál zodpovědnosti, od které jsem pořád jen utíkal pryč. A teď už to všechno naprosto chápu, ty zlé síly mě k tomu dohnaly. Dohnaly mě k tomu úplně na 100 procent, kdyby to nebylo na těch 100 procent, asi bych prohrál. To proto zatím prohrávám.

Když jsem se tu dostal, všichni vězni říkali na mě, „Jdi do hajzlu ty gangsta rappere.“ Já ale nejsem gangsta rapper. Rapuju o věcech, které se mi stávají. Pětkrát jsem byl postřelenej, víš co tím myslím? Někdo se mě snažil zabít. Tohle se mi skutečně stalo. Nedělám to, abych byl sám pro sebe jinej, zvláštní, ale chápu sám sebe, že mám více zodpovědnosti, než kdokoliv jiný. Lidé se na mě dívají a vzhlíží ke mně, a myslí si, že jim odpovím na každou jejich otázku. Ale já to neumím, protože moje mysl je napůl mrtvá, z toho všeho hulení, co jsem dával do sebe. Ve svým hotelovým pokoji, jsem chlastal, hulil, chodil jsem taky do klubů, jen aby mě to všechno omráčilo. Tohle bylo pro mě vězení. Když jsem se potloukal v ulicích, nebyl jsem vůbec šťastný. Nikdo o mě nemůže říct, že když mě viděl na ulici, že by mě viděl šťastného.

Před rokem, když jsme spolu mluvili, jsi řekl, že kdybys skončil ve vězení, tvá mysl by zhasla. Teď mi ale zníš, jako kdybys mi tu říkal pravý opak.

Tohle řekl závislák. Závislák věděl, že kdyby šel do vězení, pak by to asi určitě nepřežil. Ten závislák (oběť zlozvyku, pozn. autora překladu) v Tupacovi je mrtvej. Ten, co se furt jen ospravedlňoval v Tupacovi je mrtvej. Pomstychtivej Tupac je mrtvej. Tupac, který jen postával stranou a dělal jen samý nečestný věci je mrtvej. Bůh mi dovolil žít, a udělat tady něco nesmírně neobyčejného, a tohle se snažím dělat. I kdyby mi dali maximální trest, pořád by to byla moje vlastní záležitost.

Mohl bys nás vzít zpátky do té noci k nahrávacímu studiu Quad Recording na Times Square?

Do noci, kdy se střílelo? Jasně. Ron G byl v New Yorku známej DJ. Říkal mi, „Hej, Pacu, chci abys přišel ke mě do studia a něco stvořil na mou nahrávku.“ Já řekl, „Dobře, moc rád přijdu.“ Tak jsem šel do jeho studia, já, Stretch, a pár dalších kámošů. Hned potom, co jsme dodělali tu nahrávku, tak jsem dostal vzkaz na pager od toho chlápka jménem Booker, ptal se mě, jestli bych nechtěl udělat něco s Little Shawnem. To je ten chlápek, kvůli kterému jsem vlastně obžalovaný, protože už tehdy jsem měl pochopit, že mě jen využil, a já na to řekl tehdy, „Jasně, dej mi sedm táců a já udělám ten song.“ On na to, „Mám u sebe peníze, dojdi.“ Zastavil jsem se pro hulení, a on mi zas napsal na pager. „Kde jsi sakra? Proč už tu nejsi?“ A já na to, „Už jdu, počkej sakra.“

Znal jsi toho chlápka?

Dostal jsem se k němu přes pár mých známých. Byl ke mně dost v pohodě a vše kolem toho, tak jsem si říkal, že bych mu udělal laskavost. Ale když jsem mu pak volal, abych se zeptal na cestu, on na to, „Hej, já už ale ty peníze nemám. “ A já říkal, „Když nemáš peníze, tak já teda nedojdu.“  Položil telefon a hned za chvíli mi zavolal zpět: „Zavolám (výkonný ředitel produkční společnosti s názvem Uptown Entertainment) Andre Harrellovi a zajistím, abys dostal svoje peníze, ale teď u sebe v kapse žádný peníze nemám. “ Tak já na to, „Dobře, už za tebou jedu.“ Jak jsme šli nahoru k němu do studia, někdo na mě zeshora začal křičet. Byl to Little Caesar, Biggieho pravá ruka.  Byl to můj kámoš, hned jak jsem ho viděl, tak jsem si říkal, že všechno je určitě v pohodě.

Takže říkáš, že jsi byl tak trochu…

Byl jsem trochu nervózní, protože ten chlap znal jednoho člověka, se kterým jsem měl dost velkej problém (beef). Nechtěl jsem tam volat policajty. Nigel mě tehdy představil Bookerovi. Každej o mě věděl, že jsem byl krátký na peníze. Všechny moje show se pořád jen rušily a odkládaly. Všechny moje peníze z nahrávek jsem cpal do právníků, všechny peníze z filmů jsem dával rodině. Proto jsem to dělal takhle, svoje věci, rapoval jsem pro lidi, kteří mi za to dávali dobře zaplaceno.

Kdo byl vlastně ten Nigel?

Bavil jsem se s ním celou tu dobu v New Yorku, co jsem tam dělal na filmu Above the Rim. Přišel ke mě. A řekl, „Hledám tě tu. Nemůžeš se přece dostat do dalších potíží.“

Neříkal jsi snad, že ten Nigel si nechal říkat i Trevor?

Jo, to taky. Byl to vlastně i Trevor, ale i Nigel, nechal si říkat tak nebo tak. Chápeš? To proto jsem se s ním bavil. Měl jsem ve zvyku v té době oblíkat se do různých hader. Bral mě do obchodů, tehdy jsem si koupil svoje první Rolexky a nějaký šperky na sebe. To díky němu jsem vyzrál. Představil mě všem těm gangsterům v Brooklynu. Nigel mě tehdy přestavil své rodině, byl jsem mu i na jeho narozeninový párty, prostě jsem mu věřil. Dokonce jsem se snažil dostat Nigela do filmu, ale on tam nechtěl být. To mě sralo. Nikdy jsem nepoznal niggu, který by nikdy nechtěl hrát v nějakém filmu.

Pojďme se vrátit k té střelbě. Kdo byl s tebou ten večer?

Byl se mnou můj kámoš Stretch, jeho kámoš Fred, a ségra od kámoše, jménem Zayd. Nebyl tam můj bodyguard, žádného v té době jsem vlastně ani neměl. Přišli jsme do studia, a před tím studiem, stál frajer, co měl na sobě maskáče a čepku, nešlo mu ani vidět do obličeje. Když jsme vešli do těch dveří, ani se nepodíval nahoru. Nebral jsem toho chlápka na vědomí, prostě jsem si ho tam nevšímal.  Jen se na mě podíval, a zas se díval dolů. Nedošlo mi to tehdy, protože jsem byl v té době dost zhulenej. Nevěděl jsem, nebo jsem ani nemyslel, že by se mi tam v té hale něco stalo. Čekali jsme tam tak trochu sjetí, a vím, že u stolu seděl jeden týpek, co četl noviny. Ani ten se vůbec nepodíval kdo tam je v té hale.

Takže oba muži byli černoši?

Černoši, jak z třicátých let. Říkal jsem si, že ti týpci musí být asi ochranka Biggieho. Ale nechápal jsem, že mezi kámoši Biggieho, by byl někdo, kdo by mě ani nepozdravil, ani se na mě nepodíval? Stiskl jsem tlačítko, abych přivolal výtah, otočil jsem se, a ti dva týpci vyšli s dvěma devítka rovnou na nás. A ječeli, „Nikdo ani hnout, všichni na podlahu. Víte o co jde, tak makejte.“ A já na to, „Cože mám dělat?“ Myslel jsem si, že po nich vyjede kámoš Stretch, byl o dost větší, než ti dva niggové. Od tý doby vím dost o zločineckým živlu, když tě niggové chtějí oloupit, pak vždycky zmlátí toho největšího. Ale oni se Stretche ani nedotkli, šli rovnou ke mě. Všichni tam leželi hlavou na podlaze, ale nebyl jsem z toho hotový. Byl ve mě pocit, něco jako že jsem statečnej, nechtěl jsem jen ležet na podlaze.

Řekli, „Odhoď ze sebe ty šperky,“ ale já je ze sebe nechtěl sundat. Ten menší týpek, ten co stál venku před halou, byl u mě. Stretch byl furt na podlaze a ten druhej týpek co četl noviny, tak u něj držel zbraň. A říkal tomu druhýmu, „Zastřel toho zkurvysyna! Ser na to!“ Dostal jsem z toho strach, protože ten týpek dal zbraň na moje břicho. Dal jsem svou ruku na jeho zbraň, aby jí otočil na mě.  Vystřelil a to byl první výstřel. Cítil jsem, že jsem to dostal do nohy, nevěděl jsem vůbec, jestli jsem to nedostal do koulí. Spadl jsem na podlahu. A říkal jsem si, Pacu, dělej, že jsi mrtvej. Ale nešlo to. Začali mě kopat, mlátili mě.

Nikdy jsem neřekl, „Nestřílejte!“ Byl jsem úplně zticha. Strhali ze mě moje šperky, zatímco jsem ležel na zemi. Měl jsem zavřený oči, ale třásl jsem se, protože to všechno mě to donutilo se třást. A pak jsem najednou ucítil vzadu na hlavě, něco fakt silného. Myslel jsem si, že do mě kopli, nebo že mě bouchli pistolí, bolelo mě to, jako by mi hlavu hodili na beton. Viděl jsem jen bílý světlo, jen bílý. Vůbec nic jsem neslyšel, nic jsem necítil. Myslel jsem si, že jsem v bezvědomí. Ale furt jsem vnímal. A pak jsem to zas ucítil, slyšel jsem to jako teď, bylo to jako bych teď otevřel oči, zas jsem byl v té chvíli při vědomí. A pak znova, vůbec nic jsem neslyšel. Nic jsme už ani neviděl, prostě jen bělmo. Pak na mě zase vystřelili, slyšel jsem to zase, něco jsem i viděl, a věděl jsem, že jsem zase při vědomí.

Slyšel si, jak říkají své jména?

Ne, ne, ale vím, že mě znali, ani se nepodívali vůbec, jestli nemám u sebe zbraň. Bylo to, jako kdyby byli na mě naštvaní, furt do mě jen kopali a mlátili mě pistolí, na nikoho jinýho tam ani nesáhli. Bylo to něco jako, „A kurva, co to sakra…“ Kopali do mě fakt vší silou. Dost mě to bolelo, necítil jsem, že bych někde krvácel na hlavě, nebo tak nějak. Vím jen, že na břiše mě to kurevsky dost bolelo. Ségra od mýho kámoše se na mě otočila a řekla, „Hej, jsi v pohodě?“ A já na to, „Jo, jen jsem postřelenej.“ A Fred říkal na mě, že ho taky postřelili, ale byla to kulka, která mi prošla nohou. Tak jsem se zvedl, šel ke dveřím a hned jsem přivolal výtah, viděl jsem dole, jak je tam policejní auto. Říkal jsem si, „Jo, už jsou tady cajti, a já se ještě ani nedostal do dalšího patra.“ Tak jsme skočili do výtahu a jeli nahoru. Kulhal jsem, ale vůbec nic jsem necítil. Když jsme přijeli výtahem nahoru, rozhlédl jsem se kolem a to mě kurevsky dostalo.

Proč?

Protože tam byl Andre Harrell, Puffy (výkonný ředitel Bad Boy Entertainment, přezdívaný Sean „Puffy“ Combs) tam byl taky, byl tam i Biggie a snad dalších 40 niggů. Ti všichni na sobě měli nějaký šperky. Víc toho, než jsem měl na sobě já. Viděl jsem tam Bookera…díval se na mě, jako kdyby ho překvapovalo, že tam snad jsem. Proč? Přitom jsem dole zvonil na zvonek k němu do studia a on na to, že můžu jet nahoru, že mě čeká. Little Shawn se zničehonic rozbrečel. A já na to, „Hej, proč brečíš, zastřelili mě snad? Začal brečet úplně jak pomatenej, a říkal, „Můj Bože, Pacu, musíš si hned sednout!“ Cítil jsem se dost divně, proč snad ti lidi chtěli, abych si sedl?

Možná proto, že tvým tělem prošlo pět kulek.

To jsem nevěděl, že mě postřelili do hlavy. Nic jsem necítil. Podíval jsem se do kapsy od kalhot, a cítil tam střelnej prach a vím, že jsem měl díru ve svých kalhotech Karl Kani. Nechtěl jsem, aby viděli, jestli mi z kalhot vypadne penis. Jen jsem viděl tu díru tam, „Sakra. Ubalte mi někdo brko.“ Zavolal jsem své přítelkyni, a řekl jí, „Hej, postřelili mě. Zavolej matce a řekni ji to.“ Nikdo se tam ke mě ani nepřiblížil na metr. Jen jsem si všiml toho, že se na mě ani nikdo nepodíval. Ani Andre Harrell. Byl jsem s ním pár dnů před tím na večeři. Pozval mě tady do New Yorku, řekl mi tehdy, že má pro mě nějakou práci. Puffy taky ustoupil dozadu. Znali jsme se s Puffym. Věděl, kolik jsem toho udělal pro Biggieho, předtím, než se proslavil.

 


2.část rozhovoru

Takže lidi na tobě zahlédli krev?

Říkali mi říkat, „Hej, tvoje hlava! Tvoje hlava krvácí.“ Ale já si furt myslel, že to bylo od toho, jak mě bouchli zbraní. Pak přijela záchranka a policie. Prvního policajtak, kterého jsem zahlédl, tak to byl policajt, který mě vzal za to údajné znásilnění. Dost se tomu smál, a díval se na moje koule. A on na to, „Hej, Pacu? Drží ti ještě?“

Když jsem se dostal do nemocnice Bellevue, doktor na mě, „Můj Bože!“ Já na to, „Co je? Co je?“ A pak jsem slyšel, jak říkal ostatním doktorům, „Dívejte na tohle. To je střelnej prach, tady toto.“ Mluvil o mojí hlavě: Toto je místo, kam se dostala kulka a tohle je místo, kde vyletěla.“ A když na mě šahal a říkal to, cítil jsem ty díry v hlavě. Říkal jsem si, „Ježiši. Já to fakt cítím.“ Byly to přesně ty body, díky který jsem na chvilku upadl do bezvědomí. A to bylo i to, když jsem říkal, „Sakra. Střelili mě do hlavy.“ Oni na to, „Ani nevíte jaké máte štěstí. Pětkrát vás postřelili.“ Znělo to tak divně. Nechtěl jsem tomu ani sám uvěřit. Pamatoval jsem si jen první zásah, a pak jsem viděl jen bělmo.

Napadlo tě, že bys mohl i zemřít?

Ne. Přísahal jsem Bohu. Ne, že by mi to nějak nahánělo husí kůži, nebo tak nějak, jen jsem u prvního výstřelu od těch niggu, cítil, jako kdyby mě ochraňoval samotný Bůh. Jediná věc, která mě bolela, bylo to že tam byli se mnou Stretch a ostatní, a že museli ležet na zemi. Ty kulky mě nebolely. Bolelo mě to jen trochu do úplnýho uzdravení. Nemohl jsem chodit, nemohl jsem sám vstát a moje ruka byla úplně v prdeli. Díval jsem se na zprávy a byli tam o mě jen lži.

Řekni mi o nějaké reportáži v televizi, která tě trápila.

Asi to největší, co mě tehdy trápilo, bylo to, že nějaký týpek napsal kravinu, že jsem to všechno úplně předstíral. Celý to na mě nastražili, byl to útok na mojí osobu. Tehdy jsem u toho brečel jak malej kluk, jako kurvička. Nemohl jsem tomu uvěřit. Totálně mě to dostalo. A pak i zprávy, že jsem měl u sebe zbraň a byl jsem totálně zhulenej. Místo toho, aby o mě řekli, ten člověk se stal obětí útoku, tak to na mě takhle nastražili.

A co všechny ty vtípky o tom, že ti museli vzít jedno varle?

Tak tohle mě vůbec netrápilo. Protože jsem si říkal, „To já se budu smát naposled. Protože mám větší koule, než všichni ti niggové. I doktoři mi říkali, „Jo, můžete mít dítě.“ Říkali mi to hned první noc, hned po operaci říkali: „Nic se neděje. Prošlo to kůží skrz naskrz.“ To stejný to bylo s mojí hlavou. Vletělo to do mojí hlavy a zas ven, skrz naskrz.

Měl jsi tehdy nějaké bolesti?

Jo, měl jsem bolesti hlavy. Probudil jsem se a křičel. Měl jsem noční můry, ve kterých na mě stříleli. Vše co bylo v těch snech, byli niggové, co mačkají zbraň a já jen slyším ty lidi, „Zastřelte toho zkurvysyna!“ Pak jsem se probudil úplně zpocenej a dost mě bolela hlava. Psychiatr v nemocnici Bellevue říkal, že to je normální post-traumatický stres.

Proč jsi tehdy hned opustil nemocnici Bellevue?

Bellevue jsem opustil hned další noc. Chtěli mi pomoct, ale cítil jsem se tam jak vědecký projekt. Pořád jen chodili kolem a dívali se na moje péro a všechny ty kraviny, a to pro mě nebylo vůbec příjemný. Věděl jsem, že můj život je v nebezpečí. Bylo tam ovoce Islámu, ale oni neměli u sebe zbraně. Věděl jsem, co jsou zač ti niggové, se kterými jsem se setkal.

Opustil jsem Bellevue a jel do Centrální v centru. Dali mi k sobě telefon a řekli, „Tady jste v bezpečí. Nikdo neví, že tu jste.“ Ale telefon zazvonil a někdo říkal, „Ty ještě nejsi mrtvej?“ A já na to, Sakra! Ti zkurvysyni nemají vůbec žádný slitování. Tak jsem z tama vypadl, a moje rodina mě vzala na bezpečnější místo, k někomu, kdo měl o mě skutečný zájem, tehdy v New Yorku.

Proč jsi šel k soudu hned další ráno, kdy tě postřelili?

Přišli k mojí posteli a řekli, „Pacu, vždyť ty ale nemusíš jít k soudu,“ Já na to, že ne. Cítil jsem, že kdyby mě porota neviděla, mysleli by si, že hraju snad nějakou show nebo něco takovýho. Protože měli dost práce a nevěděli, že mě postřelili. Takže jsem věděl, že se musím ukázat, ať se děje, co se děje. Přísáhám Bohu, že nejvzdálenější věc v mé mysli byla tehdy sympatie. Vše, na co jsem mohl myslet, bylo to, že jsem mohl vstát a bojovat za svůj život, tak jak jsem bojoval za svůj život
v nemocnici.

Seděl jsem tam v kolečkovém křesle a soudce se mi ani nepodíval do očí. Za celý proces se mi ani jednou nepodíval do očí. Přišla porota a najednou začal hrát každý svou hru, přišlo mi to, jako kdyby to dělali snad každej den. Cítil jsem, že je zázrak, že vůbec žiju. A pak jsem začal cítit, že to chystaj udělat. Byl jsem úplně ochromenej, říkal jsem si, že se musím odsuď dostat.

Když jsem opouštěl soud, kamery do mě vrazili a najeli mi na nohu. Říkal jsem si, „Vy zkurvysyni jste jako nějací supi.“ Připadal jsem si tam, jako kdybych byl ten nejhorší v srdcích těch lidí. To proto jsem takhle vypadal na křesle, když mě odváželi pryč. Zkoušel jsem slíbit sám sobě, že budu mít hlavu nahoře kvůli všem lidem tam venku. Ale když jsem viděl tohle všechno, sráželo mi to hlavu dole, bralo mi to duši.

Můžeme si promluvit o celém tom případu údajného znásilnění?

Jasně. Nigel a Trevor mě vzali do klubu k Nellovi. Když jsme tam dorazili, dost mě to tam ohromilo, protože to byl jiný klub, než ty kluby, do kterých jsem doposud chodil. Nebylo tam ani moc lidí, bylo tam celkem dost místa, a byla tam i hezké ženské. Potkal jsem tam Ronnieho Lotta z New York Jets a Derricka Colemana z Nets. Přišli ke mě a říkali mi, „Pacu, jsme na tebe pyšní.“ Tuhle noc jsem se cítil dost ohromně, protože ti dva byli pro všechny ostatní lidi tam hrdinové a oni to stejný říkali o mě, že jsem já hrdina pro ně. Cítil jsem se nahoře, jako bych tam zářil.

Někdo mě tehdy představil té holce. Jediný věci, který jsem si na ní všiml, že měla velká prsa. Ale nebyla nijak přitažlivá, vypadala dost zavalitě. Money přišel ke mě a říkal, „Ta holka chce víc, než se s tebou jen seznámit.“ Já už ale přišel tehdy na to, co po mě vlastně chce: chtěla se mnou šukat. Opustil jsem je a šel sám na taneční parket. Hráli tehdy nějakou jamajskou hudbu, jen tak sám jsem tam tančil.

Přišla tam i ta holka, začala tančit, ale bylo to dost hrozný, nešla ani tak k mýmu obličeji, ale spíše k mýmu zadku. Tak jsem tam tančil na to reggae, určitě víš jak je ta hudba smyslná. Sahala mi na ptáka, sahala mi i na koule, rozepínala mi zip a cpala mi tam svý ruce. Viděl jsem, že pár lidí se dívá a ví o co jde, šel jsem tam do trochu temnýho místa v tom klubu.
Začala mě tam ale tlačit. Už jsem věděl o co jde.

Šli jsme do rohu. Pořád mě jen osahávala. Vyhrnul jsem si tričko a tančil jsem u toho, a chtěl ji ukázat moje tetování. Začala mě líbat na břiše, na hrudník, lízala mě tam. Začala ale sjíždět dolů a já si říkal, ale do prdele. Vytáhla mi ptáka a začala mi ho kouřit přímo na tanečním parketu. Tohle mě rozpálilo. Nemyslel jsem u toho, že by z toho mohlo být proces, že jsem někoho údajně znásilnil. Pomyslel jsem si, že tohle může být dost zajímavá noc. Víš, co tím myslím?

Hned jak s tím skončila, a mě ještě stál, byl fakt tvrdej, tak jsme zmizeli z tanečního parketu. Řekl jsem Nigelovi, „Musím odsud zmizet. Vezmi ji třeba do hotelu. Pak se uvidíme.“ A Nigel na to, „Ne, ne, ne. Vezmu tě zpátky.“ Jeli jsme do hotelu. Šli jsme nahoru, abychom si opravdu rychle užili. Hned jak jsem tam přišel, tak to bylo. Byl jsem unavenej, opilej, věděl jsem, že musím brzo ráno vstávat, tak jsem na ní říkal, „Co budeš dělat? Můžeš tu zůstat přes noc, nebo jestli chceš jít, tak klidně běž.“ Dala mi na sebe telefonní číslo, a všechno bylo v pohodě. Nigel byl zvyklej, že spal celý ty noci v mým pokoji. Když nás viděl, zrovna mi kouřila ptáka na podlaze, dělali jsme to tam, on a Trevor byli celí fialoví! Trevor byl velkej podivín, úplně zešílel. Pořád se mě jen ptal, „Šukal jsi jí i do zadku?“ Poslouchal úplně každej detail. Myslel jsem si, že ten člověk je fakt pošuk, nic jiného.

Co se stalo tu noc údajného znásilnění?

Měli jsme vystoupení v New Jersey v Club 88. Ten kámoš řekl, „Vyzvednu tě tady o půlnoci limuzínou.“ Šli jsme nakupovat, oblíkli jsme se na to, všechno bylo v pohodě. Nigel mi říkal, „Proč jí prosímtě nezavoláš?“ Jen tak jsme seděli v hotelu, popíjeli. Čekal jsem na to vystoupení a Nigel na mě, „Volal jsem jí. Teda, ona volala mě, je na cestě.“ Ale já na ní nemyslel ani chvíli. Díval jsem se na televizi, když zazvonil telefon a ona už byla dole. Nigel dal Man-manovi, mojemu
manažerovi peníze na to, aby zaplatil taxík a já na to, „Ať si ta děvka zaplatí taxík ze svého.“ Přišla nahoru a vypadala dobře, dost provokativně se oblékla, jako kdyby měla jít na nějaké školní rande.

Tak jsme tam všichni seděli a kecali, a ona mě dost znepokojovala, protože místo toho, aby seděla s Nigelem a dalšími, opírala se rukou o židli, na které jsem seděl. Nigel a Trevor se na ní dívali, jako kdyby to bylo nějaký kuřecí maso, jako jídlo. Byla to dost nepříjemná situace. Tak jsem si řekl, že bych jí vzal do druhého pokoje, aby mi udělala masáž. Myslel jsem ale i na tu noc u Nella. Tak jsme šli do pokoje, lehl jsem si na břicho a ona mi mezitím masírovala záda. Otočil jsem se. A začala mě masírovat zepředu. Trvalo to asi půl hodiny. Mezitím jsme se trochu líbali. Myslel jsem si, že mi ho chce zase vykouřit.
Ale než to mohla vůběc udělat, přišlo tam pár niggů do místnosti, a já jsem zamrzl dřív, než ona. Kdyby něco řekla, mohl jsem říct, „Počkejte, ještě tu máme prácu.“ Ale já neřekl nic, protože ona taky neříkala nic. Kdybych řekl, jakože „Vydrž“? Vypadalo by to, že je to moje holka.

Takže oni vešli dovnitř a začali jí šahat na zadek. Říkali, „Ty vole, ta má luxusní prdelku.“ Nigel na ní nešahal, ale slyšel jsem, jak tomu všemu velel, říkal, „Sundejte jí kalhotky, i ty punčochy dolů.“ Já jsem vstal a šel pryč z toho pokoje.

Když jsem šel do toho druhého pokoje, Man-man mi říkal, že Talibah, moje publicistka se tu objevila, a že na mě čeká v ložnici v druhým apartmá. Šel jsem za ní a povídali jsme si o tom, co dělala celej den, pak jsem si lehl na gauč a na chvilku usnul.

Když jsem se probudil, Nigel stál nade mnou, „Pacu, Pacu“, v obou místnostech svítila světla. Nálada se dost změnila, víš co tím myslím? Cítil jsem se jak zdrogovaný. Nevěděl jsem, kolik času uběhlo. Když jsem se probudil, říkal, „Půjdeš na policii, půjdeš na policii.“ Nigel vyšel z pokoje, a vrátil se zpátky s tou holkou. Šaty měla na sobě, nevypadala, že by brečela.

Jen byla rozčílená, a dost hystericky ječela. „Proč si jim dovolil, aby mi to udělali?“ Celý mi to nedávalo smysl. „Přišla jsem za tebou, abych tě viděla. A tys je nechal, aby mi to udělali.“ A já jsem řekl, „Nemám teď čas na tyhle kraviny. Uklidni se aspoň trochu. Přestaň na mě tak křičet, a dívat se na mě tak šíleně.“ A ona na to, „Tohle není naposled, když o mě slyšíš,“ a práskla dveřma. A Nigel na to, „Neměj strach, Pacu, neměj strach. Postarám se o to sám. Ona si dělá jen srandu.“
Zeptal jsem se ho, co se to stalo, a on na to, „Příliš mnoho niggů.“ Nedalo se to zastavit, chápeš? Niggové šli dolů, ale nikdo nešel nahoru. Seděl jsem tam nahoře a kouřil trávu a říkal si, „Kde se kurva všichni ti lidi vzali?“ Pak mi volala Talibah z kanceláře a říkala, „Policie je tady dole.“

A toto tě tedy dostalo do vězení. Ale vždyť říkáš, že jsi nikdy nic neudělal, že?

Nic špatnýho jsem neudělal. Jediný, co jsem viděl, byli ti tři niggové, kteří komentovali tu její tlustou prdel. Probudilo mě to, že jeden z těch niggů byl nemocný, furt kašlal. Nevím, co tam s nimi dělala, nebo jestli ne byla na mě nemohla, za to že jsem jí neochránil. Ale vím to, že se cítím zahanbený, protože jsem nebyl nic platný a nechtěl jsem, aby se někomu něco stalo, a nic přitom neřekl.

Jak ses cítil vedle žen během soudního procesu a jak se cítíš vedle žen teď?

Když na mě hodili to obvinění, nesnášel jsem černé ženy. Cítil jsem se, jako bych vystavil svůj vlastní život osudu. Tenkrát jsem udělal hit „Keep Ya Head Up,“ nikdo tehdy nedělal žádné songy o černých žených. Tenhle song šel z hloubi mého srdce. Byl skutečný a oni se tomu nebránili.  Cítil jsem, že to mohou být ženy ze všech zemí, které o mě řeknou, „Tupac tohle ale nemohl určitě udělat.“ A lidé se mě i přesto ptali, „Udělal jsi to?“

Hned potom, co jsem šel k soudu, jsem začal některé černé ženy vnímat tak, že mi pomáhali. Teď mám na ně docela jiný názor, protože jsou tady většinou tzv. strážkyně černých žen. Moc mi nedávají velkou přízeň, ale chovají se ke mě s velkou lidskostí. Říkají mi, „Když odsud zmizíš, prostě se změníš.“ Dávají mi k telefonu své děti. Víš co tím myslím? Dávají mi lásku.

Co kdyby jsi musel jít do služby?

Kdyby se to stalo, musel bych sloužit jako řadový vojín. Je ale jasný, že moje srdce by se zlomilo. Rozervalo by mě to uvnitř, ale musel bych sloužit prostě jako řadový vojín.

Dozvěděl jsem se, že jsi nedávno dokončil své nové album.

Do rapu…tak do toho už nechci dávat žádný velký nadšení. Myslím, že texty na tomhle albu, že si některé ani nepamatuji.

Ale vydal jsi album, nebo ne?

To ano. Jmenuje se Me Against the World (v překladu Sám proti světu). Tohle je moje skutečnost. Je to zatím moje nejlepší album. A protože texty na něm už jsou hotový, můžu být volný. Když pracuješ na rapových albech, trénuješ tím i sám sebe. Permanentně si musíš držet svou pravou povahu. Je normální vidět na scéně rappery, kteří mluví o všech těch špatných věcech, a pak je akorát vidíš v obleku na American Music Awards (Americké hudební ceny). Tenhle typ niggy nechci ale být.
Chci, aby to bylo skutečný, a takhle přesně to chci dělat. Ale teď jsou ty věci u země. Tohle je prostě život Thug Life, udělal jsem svou práci, vše jsem to napsal. A teď jsou tyhle věci prostě u země.

Jaké máš plány po vězení?

Až se dostanu ven, hodlám spolupracovat s Mike Tysonem. Chci spolupracovat i s Monster Kodym (teď známým jako Sanyika Shakur) z Kalifornie. Hodlám založit organizaci, která si bude říkat Us First. Hodlám zachránit ty mladé niggy, protože nikdo jiný je zachránit nechce. Ani nikdo nepřišel za mnou, aby mě zachránil. Jen se dívají, co se se mnou děje. To je důvod, proč je moje filozofie Thug Life ve mě mrtvá. Upřímně přemýšlím i o tom, že nechám někoho, aby to reprezentoval za mě, protože jsem z toho už unavený. Reprezentoval jsem to až moc. Byl jsem Thug Life. Byl jsem jediný nigga tady,
který vybočil ve svém životním osudu.

Byl tě tu už někdo navštívit?

Od té doby, co jsem tady, jsem dostal 40 dopisů. Malé holčičky mi posílají dokonce i peníze. Každý mi říká, že je Bůh se mnou. Lidi se mi v nich zmiňují o tom, že nesnáší ty lidi, co mě postřelili, že se za mě i modlí. Dostal jsem i jeden dopis, ten týpek tam píše, že si přeje,  abych zemřel. Ale potom tu jsou lidi, kteří na mě dávají zase pozor, jako je Jada Pinkett,
Jasmine Guy, Treach, Mickey Rourke. Moje společnost, Interscope Records, mi dává neskutečnou podporu. Dokonce i Madonna.

Můžeš mi něco říci o tvém přátelství s Madonnou a Mickey Rourkem?

Dovolil jsem některým lidem diktovat v tom, kdo může být můj přítel. Cítil jsem se tak, protože jsem byl ten velkej typ niggy, černýho pantera. Nemohl jsem být ani přítel s Madonnou. Tak jsem se s ní nezačal ani přátelit, i když mi dávala nic jiného, než lásku. Cítil jsem se dost blbě, protože když jsem nastoupil do vězení, tak jsem jí zavolal a ona byla jediný člověk, který mi chtěl pomoct. Stejný to bylo s Mickey Rourkem, byl ke mě dost přátelský. Ne jako černoch k bělochovi, ale jako přítel k příteli. A teď to nebude u mě jen záležitost s černochy. Dokonce jsem se omluvil i Quincy Jonesovi za všechny ty věci, které jsem o něm a jeho ženě řekl. Taky se omlouvám bratrům Hughesovým, ale ne Johnu Singletonovi. Dává mi inspiraci k psaní scénářů, protože chci být pro něj konkurence. Vyhodil mě z filmu Higher Learning  a donutil mě, abych myslel na další roli herce.

Nemáš teď strach o svou bezpečnost?

Nemám strach ze smrti. Můj jediný strach je ten, že se vrátím zpět reinkarnován. Nechci, aby si lidi mysleli, že jsem tady, abych jen podváděl, ale aby celý můj život byl i tom, že chci někoho zachránit. Chci reprezentovat život. Když člověk řekne, že chce být skutečný a upřímný, tak to tak je, chci být  skutečný a upřímný jak fyzicky, tak psychicky. A chci taky, aby se niggové vzdělávali. Víš, chtěl jsem po lidech, aby odešli ze školy. Ale člověk musí chodit do školy, protože jen díky škole může dostat práci. A když máš práci, nemůžou s tebou zacházet tak, jak to dělají teď.

Myslíš, že je rapová hudba pod útokem, díky tomu, co se stalo tobě?

To určitě. To proto se ke mě chovají tak, jako teď. Protože když můžou zastavit mě, můžou zastavit i dalších 30 rapperů, dřív, než se vůbec narodí. Ale je tu něco, co chápu až teď. Pokud říkáme, že je rap umění, pak musíme být pravdiví a zodpovědnější za své texty. Když vidíš všechny umírat, kvůli tomu, co sám říkáš, nezáleží na tom, že jsi neudělal nic pro jejich smrt, ale je to jen o tom, že si je ani nezachránil.

V songu „Keep Ya Head Up“ se zmiňuješ o Marvin Gayeovi. Hodně lidí tě s ním srovnávalo, i za tvé osobní problémy.

Je to tak, jak to cítím. Uzavírám se do Marvina Gaye, Vincenta van Gogha.

Proč van Gogh?

Protože nedokázal ocenit jeho práci, dokud nebyl mrtvý. Teď je jeho hodnota miliónová. Naprosto ho chápu, jak moc ho to muselo trápit. On a Marvin taky. To je to, proč jsem tady. Jsem teď ve vězení, ale jsem volný. Moje mysl je volná. Jedině, když spím, tak mám problémy, jinak ne.

Takže jsi vlastně vděčný za to, že jsi tady?

Je to přímo dar zeshora. Je to Boží vůle. A všichni, co říkali, že jsem nebyl ničím…tak můj jediný úkol je ten, že jsem je zahanbil, když mě odepsali, stejně tak jako teď. To kvůli tomu, že mi je 23 let. Jsem jen dítě své matky, ale ve skutečnosti jsem dítětem všech. Víš, co tím myslím? Nikdo mě nevychoval, vychovala mě tahle společnost. Ale nechci to brát jako výmluvu. Chci se dostat nahoru, díky sám sobě a chci udělat změnu. A změna u mě změní i mojí komunitu. A díky tomu, teprve pochopí, jaký jsem ve skutečnosti člověk. I to, kde bylo mé srdce. Moje filozofie Thug Life byla jen o ignoraci.
Mé úmysly byly vždy na skutečném místě. Nikdy jsem nikoho nezabil, nikdy jsem nikoho neznásilnil, nikdy jsem se nezapletl do žádného zločinu, to ale neznamená, že chci bránit sám sebe. To je to, co chci všem ukázat. Chci lidem ukázat mé skutečné úmysly a mé skutečné srdce. Ukážu jim muže, které vychovala moje matka. Chci, aby všichni byli pyšní.

Překlad: DjBeton