Tak jen v rychlosti, v pátek jsem dělal asi 1.5 hodinu řidiče ONYX. Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Čistá náhoda ani ne, kamarád mi psal že budou někde v centru Ostravy čekat na auto a pojedou rovnou na nádraží, nakonec měli tak moc kufrů, že potřebovali auto navíc, tak jsem odvezl Onyx z centra na Svinov nádraží.
Jeli pak 10:45h do Brna a poté do Bratislavy, kde měli mít v pátek koncert. Poslední koncert v ČR měli včera, tedy v sobotu v Praze. A ti blázni mají koncert dnes, tedy v neděli v Seattlu, cca 12 hodin letadlem se Cypress Hill. Nepochopíš, blázni, nepochopíš tu lásku k hiphopu. Po 36 letech co dělají rap? ? ?
Celou cestu (cca 15 minut) jsem zpovídal Fredra z Onyx, který jel na zadním sedadle, co se jen dalo.
A dozvěděl jsem se zajímavé věci. Ještě v autě seděl vedle mě jejich hype-man Spida, který má úkol prodávat merch, zařizovat letenky, rozjíždět moshpit během koncertu, prostě všechno kolem.
Fredra jsem se hlavně ptal na Tupaca, než jsme nasedli do auta tak jsem mu říkal, že dělám přes 20 let překlady Tupaca, filmů, básní, rozhovorů, videoklipů a dalších věcí. Byl nadšený, že někdo tu něco takového dělá.
Hlavně mě zajímalo, jak moc si pamatuje Tupaca. Dostal mě odpovědí, že s Pacem hodně hulili trávu, naposledy ho viděl na jaře 1996, kdy Pac přišel na premiéru filmu Sunset Park a vyfotil se tam s Fredrem. Prý když se viděli, vždycky jen hulili trávu. Ohromně ho prý obdivoval a nikdy spolu neměli žádný beef, nebo nikdy neprošli proti sobě.
Fredro taky hodně mluvil o Biggiem, kde byl i Tupac, Big Daddy Kane, objevili se v Madison Square Garden na koncertě, kde udělali freestyle, který si Fredro dodnes tam pamatuje. (najdeš na youtube když napiješ Tupac a Madison Square Garden)
Ptal jsem se ho i na děti, má 3 kluky a dle něho je každý jiný, nemá ale na ně moc času, když je na koncertě, moc rodinu nevidí.
A poslední co mě zajímalo, protože už jsme se přibližovali k nádraží, kde jim asi za 40 minut jel vlak směr Brno, zajímalo mě spojení Onyx a Death Row. Viděl jsem podcast, ve kterém je informace, že Suge chtěl Onyx do Death Row. Nedohodli se ale údajně na podmínkách, Suge na to moc tlačil a oni měli před vydáním velkého alba, pokud to byl rok 1995, tak to bylo album „All We Got Iz Us“, které vyšlo v říjnu 1995, v době kdy byl Pac zase na svobodě. Neřekl mi ale to, co zmiňoval v podcastu, že Pac mu rozmlouval (asi v roce 1996), aby nepodepisoval s Death Row, otázka co kolem toho bylo. (když si najdeš podcast Onyx – Death Row, najdeš tam více informací)
Se Sticky Fingazem jsem toho moc neprobral, protože jel ve druhém autě. Ale byl v super náladě, ukazoval mě a kámošovi když se čekalo na vlak super videa z internetu, hodně se tomu smál, zdálo se mi jako bychom se znali delší dobu, ne jen pár minut. Ukázal video a čekal reakci. Fakt sympaťák ten člověk. Prostě od těch lidí cítíš, že si na nic nehrajou, že jsou normální, že mají respekt k tobě, stejně tak jako ty k nim. Na to jsem myslel asi nejvíce. Respekt, nepovyšovat se, nelézt jim do prdele.
Ještě jsem jim pomohl s výměnou lístky za jiné, protože měli lístky, u kterých by museli přestupovat už v Olomouci na autobus, tak nám šikovná paní v Regio Jet pobočce lístky vyměnila a oni koupili lístky do Brna a pak hned do Bratislavy. Když si představím, že u RegioJet stojí jejich hypeman s dvěma kuframa do kterých by vešly 2 manželky 🙂 a za námi stojí Fredro s bagetou a Sticky s iPhonem v ruce a jedním sluchátkem v uchu, něco neskutečného.
Co si ještě vzpomínám, Stickyho jsem se ptal, jestli zná nějaké slavné lidi. Zpěváky, herce. Ze srandy jsem se ho zeptal na DiCapria, s tím mě poslal do prdele. Pak mě dostal do kolen, prý, tak zavoláme Busta Rhymesovi, bylo asi 10:30h, tak se podíval na svůj iPhone a zjistil že v Los Angeles je 1:30h ráno. Začal vytáčet videohovor přímo Busta Rhymesovi, já s mobilem stál u něho a natáčel, vůbec jsem nevěděl co řeknu Bustovi až ho uvidím na obrazovce, ještě si dělal srandu, že Busta nikdy nespí, ale Busta to nezvedl. Ptal jsem se ho že vlastně Busta je v jeho věku kolem 51, 52 let. A on na mě svým stylem: „Kámo, Busta ten má snad 100 let.“ 🙂 Vůbec nevadí že jsme se Bustovi nedovolali, zážitek jako prase. Sticky z Onyx se snaží jen tak spojit s legendou Busta Rhymes a všichni stojíme na nádraží Ostrava-Svinov. A čumíme jak blázni na to, že Sticky se snaží vytočit takovou legendu a ukázat ti ji na telefonu.
Ještě jsme chvíli s Fredrem poslouchali z youtube – freestyle z 95, kde byl Pac, Biggie v Madison Square Garden. Znal slovo od slova, jak slova Biggieho, tak Paca. Ale dostal jsem ho možná jednou otázkou. Zeptal jsem se ho: „byl jsi někdy na stejné stagei jako Pac?“ A on: „Ty vole, teď mi to dochází, že vlastně nikdy.“ Možná na to myslel i ve vlaku směr Brno, že měl příležitost, ale nikdy k ní nedošlo.
Vlak už měl přijíždět za pár minut na nádraží, říkal jsem Fredrovi že jsem překládal na jaře jeho film SUNSET PARK, o basketbalu, učitelce. Dívali jsme se na trailer k filmu z roku 1996, kde i později na premiéře potkal Tupaca. Podíval se na mě ale trochu „zle“, když jsem mu řekl, že jsem z něho cítil „aggresive dude“ v tom filmu. Říkal, že určitě nebyl agresivní, ale co přiznal, že „měl hodně energie v tom filmu“. To má dodnes Fredro, i Sticky na koncertech, neskutečná energie, hype, člověku se zdá že je na párty, hodinový koncert vám připadá jako několik minut. Protože jede track za trackem. (film Černí muži umějí skákat v češtině, můžeš vidět na mém herohero.co/tupaccz s českými titulky)
Navíc si ještě vzpomínám, že když jsem byl na ně na koncertě ve středu v Ostravě, tak jsem se chvíli bavil s Fredrem po koncertě, když jsem si kupoval tričko ONYX v černé barvě, ale byl tam takový frmol a plno lidí, že jsme nic neprobrali. Možná to bylo i těmi 8 pivama co jsem měl 🙂
Napsal jsem vám to raději sem, než natáčet 10-minutové video, kde bych řekl 50% toho, co jsem napsal.
Těch zážitků bylo moc, když jsem nastoupil do auta, byl jsem z toho úplně hotový, nervózní, zpocený jako prase. Dnes tomu nevěřím, že se to stalo.
Chtěl jsem ještě napsat jednu věc, z těch dvou z Onyx cítíš jaké mají životní poslání, oni tam chtejí zemřít na stagei, je to jejich message, i styl jejich života. Někdo už v 50-ti sedí doma, dá si pivko. Ale oni ne, přijeli tu na 3 koncerty, Ostrava, Bratislava a v sobotu byli v Praze a zase zmizeli do Seattlu, kde Fredro říkal, že mají v Seattlu akci se Cypress Hill. Wow. Blázni letí 12-14 hodin letadlem, aby vystoupili někde tisíce kilometrů na dalším koncertě.
Hodně jsem vzpomínal na texty Tupaca, když zmiňuje slovo „soldier – voják“. Oni takoví jsou, soldiers, vojáci. Něco mají v srdci a chtějí to ukázat celému světu, v textech, emocích, v pohybu, v hypu. Jestli na ně budete mít možnost někdy jít, jděte. Vemte si volno, lístek stojí do 1000 Kč a jděte. Budete mít zážitek na celý život.
Tak tohle moje zkušenost s Onyx.
Co na to říkáš?
djbeton
djbeton