zdroj: https://daily.redbullmusicacademy.com/2017/09/t-eric-monroe-interview
instagram: tdoteric
Nevídaná historie hip hopu 90. let
Skvělý hiphopový fotograf T. Eric Monroe odhaluje svůj poklad
V letech 1992-1997 byl T. Eric Monroe jedním z nejproduktivnějších dokumentaristů hiphopové kultury. Poté, co začal jako fotograf skateboardingu a fotil pro časopisy jako TransWorld SKATEboarding a Thrasher, se Monroe prosadil v časopise The Source – v jednom z nejzajímavějších období rapu v New Yorku tíhl spíše k hip hopu.
„Byla to doslova nepřetržitá dřina,“ říká Monroe o svém každodenním dojíždění z domova v New Jersey, ale díky tomu se dostal do kontaktu s tak významnými umělci, jako byli Nas, Fugees, Ol‘ Dirty Bastard a 2Pac, v klíčových fázích jejich kariéry. Monroe byl vybaven fotoaparátem, darem rozpoznat působivé okamžiky a laskavým a vlídným duchem, a tak zachytil mnoho umělců v jejich nejosobnější podobě a nabídl jim pohled do zákulisí jejich veřejného vystupování.
Monroeův fotoarchiv je plný neobjevených skvostů a on nám nedávno nabídl pohled do této pokladnice a podělil se s námi o několik příběhů.
Nas
Rád zachycuji netypické okamžiky, kdy jsou lidé bez zábran a ukazují svou jinou stránku. V některých momentech s Nasem do něj opravdu vidíte. Stává se osobnějším. Máte z něj osobnější pocit než z typického snímku pro média nebo z toho, jak si myslíte, že by dotyčný měl vypadat nebo být.
Bylo to měsíc poté, co vyšel Illmatic. Vzpomínám si, že se o Nasovi hodně mluvilo a kluci z The Source na něj byli hodně zvědaví. Rozhodně jsem si dal na čas, abych ho vyfotil. Myslím, že jsme na natáčení měli tak hodinu nebo hodinu a půl. Prošli jsme se po Manhattanu na několika různých místech. Jeden záběr je před kusem Berlínské zdi, který byl do New Yorku přivezen jako umělecké dílo. Je to záběr na něj před tím graffiti a je na něm vidět takový ten „laskavý pohled duše“. Zatím jsem ho tam moc nevystavoval.
Byl to váš nápad udělat to před zdí?
Ne, bylo to náhodné. Prostě jsme se jen tak procházeli. Začali jsme u Columbia Records, které tehdy sídlilo na 55. ulici a Madison Avenue, takže jsme možná obešli dva bloky od místa, kde bylo vydavatelství. Náhodou jsme na ulici zahnuli doprava a tam se otevřel jeden obrovský prostor, kde byl kus zdi. Ani jsem nevěděl, co to je. Říkal jsem si: „Tak tam prostě půjdeme“.
Nas a Fugees
To byl mediální den vydavatelství Columbia Records v roce 1994, kde měli své nové umělce. Udělali si čas, aby si umělci mohli promluvit s novináři nebo se projít s některými fotografy a vyfotit se s nimi. Já jsem je měl všechny venku a náhodou jsem je vyfotil společně, protože to byli noví umělci Columbia Records, které prosazovali. V té době nikdo nevěděl, kdo jsou Fugees, a kromě toho, že Nas vzbudil rozruch, byl pro mě stále novým umělcem. Prostě jsem je zachytil společně asi na čtyřech různých snímcích.
Určitě jsem [Fugees] hodně fotografoval. U prvního alba jsem je fotil možná několikrát a s Wyclefem jsem si vytvořil vztah. Líbily se mu některé zvláštní způsoby mého fotografování, například používání cross-processingu, což je vzít diapozitivní film a nechat ho vyvolat jako film pro tisk – to mu dodá jiný odstín v závislosti na typu použitého filmu. Nakonec mě požádal o focení své svatby. Fotil jsem ji ve velmi tradičním smyslu, ale byl to jeden z těch zajímavých momentů. Vzpomínám si, že jsme odcházeli ze svatby cestou na hostinu a tři různá rádia hrávala jejich píseň „Nappy Heads“, což byl takový jejich první velký hit. Bylo to prostě divoké. Tři různé rozhlasové stanice hrály stejnou písničku, a to doslova hned po svatbě, když jsme jeli na recepci.
Máte také skvělý záběr Wycelfa ve studiu, černobílý, velmi upřímný snímek. Vzpomeneš si, z jakého sezení to bylo? Byl tam ve studiu sám?
Ano, to bylo v době, kdy pracoval na albu Wyclef Jean Presents the Carnival. Nevím, na jakých písních konkrétně ten den pracoval, ale mám několik záběrů z té studiové session… Mám záběry, jak hraje na basu, klávesy a pak také na akustickou kytaru. Jedna věc o ‚Clefovi je, že je super talentovaný. Je to trochu směšné, protože mluví spoustou jazyků – vím, že mluví plynně španělsky, anglicky, francouzsky, kreolsky a nedivil bych se, kdyby uměl i německy – a hraje na spoustu nástrojů. Je to super, super talentovaný chlapík. Takže když se na něj díváte, co dělá… nikdy vás nepřekvapí, co všechno dokáže.
Lauryn Hill
Režírovala videoklip k písni „Retrospect For Life“ od Commona ve Fort Greene v Brooklynu a v písni se také objevila. Byl to náhodný okamžik mezi záběry, kdy se jen tak poflakovala na chodbě. V pozadí je Questlove a byli tam také Pete Rock a Tariq [Black Thought] z Roots. Byl to prostě typický okamžik, kdy jsme byli na natáčení videoklipu a bylo nám s umělci dobře. Pořád jsem proplouval sem a tam a snažil se zachytit moment mezi jednotlivými okamžiky. Zachytil jsem pár momentů, kdy Quest a Pete Rock a pár kluků venku jen tak blbli a bavili se jako kamarádi. Což je rozhodně něco jiného než Lauryn, která jen zachycuje své myšlenky, chcete-li, na chodbě. Ten moment… Dokázat zachytit krásu Lauryn, jak se fláká a přemýšlí, to prostě rezonuje.
Big Pun
To bylo v Punově domě v Bronxu. Nějakou dobu předtím jsem si celkem dost rozuměl s Fat Joe a on mi každou chvíli volal a říkal: „Hele, děláme tohle“ nebo „Hele, děláme tamto“. Takže jsme měli pár náhodných chvilek a pak jsme ten konkrétní den jeli do Bronxu, protože myslím, že Fat Joe dělal nějaký rozhovor nebo Pun dělal rozhovor s hudební stanicí Box. Dělali s Punem videorozhovor na jiném místě, já jsem udělal pár záběrů z toho rozhovoru a pak jsem se vrátil k Punovi domů. Tehdy jsem vyfotil Puna a jeho syna, jak sedí na schodech před jejich domem, na verandě.
Jaký dojem na vás udělal Pun a jeho vztah se synem? Na té fotce vypadají strašně blízce.
Byl to jeden z těch láskyplných okamžiků, kdy byl syn šťastný, že otce vidí. Drží v ruce takový ten donský klobouk, víte, připravený dát ho otci. Hned po té fotce, kde sedí na verandě, je další, kde se Pun sklání k synovi, aby mu dal pusu. Je to moment, kdy sedí daleko od sebe, a jakmile Pun přestane telefonovat, nakloní se k synovi a dá mu pusu. Rozhodně to byla láska. Syn ke svému otci očividně vzhlížel. Byl prostě šťastný, že může být s otcem, protože Pun byl zjevně zaneprázdněný nahráváním alba, tiskovými záležitostmi… Konečně se mu dostalo chvilky s otcem.
Poslal jsem jeho synovi a také jeho ženě několik těchto fotografií na internet a moc se jim líbily. Mám záběr na stejné verandě, kde je na jedné straně Punova manželka, na druhé straně verandy Pun a za nimi ve dveřích stojí jejich syn. Je to velmi osobitý rodinný moment. Je z ní cítit láska, ale také stres, který se na ní podepisuje.
Ghostface Killah a Raekwon
Potkal jsem je v nahrávací společnosti RCA. Nakonec jsme šli dolů a obešli pár bloků. Snažil jsem se najít jednoduchý prostor, kde bych je mohl vyfotit, a našli jsme tuhle konkrétní zeď. Bylo vidět, že jsou pořád mladí, strašně hladoví, strašně milí. Dobře se jim spolu spolupracuje. Proto je na fotce vidět ta chemie. Mezi typickými momenty – křížením rukou, prsty se zbraněmi – je zachytíte, když jsou jen oni a velmi klidní. Dokonalým příkladem je jeden snímek, na němž se Ghostface dívá přímo do kamery a drží v ruce svůj zlatý medailonek Ježíše. Vidíte tam velmi klidného, osobitého chlápka. Zachytíte okamžik, kdy je prostě sám sebou, není animovaný. I když blbnou a vy zachytíte ten moment mezi jednotlivými okamžiky a opravdu zachytíte jeho podstatu, díky tomu je to tak nějak nadčasové. Jsem rád, že se mi podařilo takové věci zachytit. Tehdy v nich byl opravdu ještě vidět ten hlad a drajv.
Ol’ Dirty Bastard
Bylo to jednodenní sezení, které jsem s ním absolvoval. Byl to opravdový úkol, věřte tomu nebo ne. Nebylo to jen: „Dobře, nech mě, ať tenhle okamžik uskutečním.“ Bylo to pro časopis The Source pro článek o ODB. Nakonec jsme nejdřív jeli do Harlemu, aby si mohl nechat upravit vousy a vlasy, a pak jsme se vrátili až na Lower East Side. Byli jsme na ulici 2nd [Street] a Avenue B. V té budově bydlela moje kamarádka, takže nám umožnila přístup na střechu, abychom tam mohli fotit.
Měla perfektní úhel na střeše, kde bylo v pozadí Světové obchodní centrum. Už jen samotná newyorská krajina je vždycky slušným pozadím, pokud se vám podaří zachytit správné tóny oblohy.
Fotografování ODB na římse střechy se Světovým obchodním centrem v pozadí bylo snadné, protože byl prostě snadným objektem pro práci. Je zřejmé, že ODB je ODB, má hodně osobitý charakter, a některé snímky zachytily dokonalý charakter ODB s rozbitými slunečními brýlemi a záběrem na cihlovou zeď. Ale také klidné momenty, které nečekáte, jako například ten, kde jen tak sedí a je velmi klidný, prostě velmi klidný a barevný moment, kdy není „ODB“.
Světové obchodní centrum v rohu, tóny oblohy – to byl prostě velmi klidný okamžik, který u ODB běžně neuvidíte, zatímco některé jiné záběry byly rozhodně čistě ODB, který se tváří šíleně, a tak chtěl působit, jako tenhle šíleně vypadající chlapík. Byl to zábavný zážitek ho zachytit.
Téhož dne jsme pořídili několik tradičnějších snímků ODB. Naproti přes ulici na Avenue B a 2 bylo vrakoviště, kam nás pustili, abychom tam mohli jít a fotografovat. Mám tu jednu fotku, jak leze s rukama na starých dveřích auta a vypadá super bláznivě a super divoce, jako typický ODB. Myslím, že to je jeden ze snímků, které vyšly v The Source. Když zemřel, The Source použil jednu z mých fotek na obálku. Byl to těsný záběr jeho obličeje se slunečními brýlemi, kterým chybělo jedno sklo, opřený o cihlovou zeď.
ODB byl zajímavá postava. Jeho album se rozjelo, jeho úspěch a sláva vzrostly a pak skončil ve vězení. V den, kdy ho pustili z vězení, jsem na něj narazil na Irving Plaza, když tam vystupovali Roots. To byl úplně jiný příběh o jeho šílenství, ale viděl jsem obě jeho stránky.
Onyx
Toho dne natáčeli s Biohazardem videoklip k písni „Slam“. S těma klukama se pracovalo skvěle, byli to fakt fajn lidi, i když měli image drsňáků. Vždycky byli srdeční, super přátelští, ale uměli nasadit takovou tu ultra-hardcorovou image, jako kdybyste byli na punkové show a chystali se jít do pitu. Taková byla jejich energie. Ale jak víte, většina hardcoreových muzikantů, jakmile slezou z pódia, jsou to ti nejmilejší lidé na světě. Ale když vlezete do pitu, tak s vámi pěkně vyjebou.
Onyx feat. Biohazard – Slam
S touhle energií se ztotožňuju, protože ve stejné době, kdy jsem dělal všechny ty fotografické a hiphopové věci, jsem měl zázemí v punk rocku. Všichni moji kamarádi byli v punkrockových kapelách a já pořád chodil na punkové koncerty. Takže jsem nerozlišoval mezi tím, jestli se zabývám hip-hopem, nebo hardcorem: Bylo to jedno a totéž. Tam, kde jsem vyrůstal v Jersey, se všichni věnovali všemu. Skateboarding, BMX, hip-hop: to všechno bylo součástí jedné věci. Byly tam určité segmenty, ale skupina lidí, se kterou jsem se stýkal, byla součástí všeho a akceptovala všechny kultury nebo cokoli, co je zajímalo, a prostě to podporovala. Pro mě měl punk a hip-hop vždycky podobnou energii. Cítíte tu energii a chápete příběh, který za tím stojí. Byly to pro mě podobné světy. Takže proto mi u skupiny jako Onyx dávali smysl a připadalo mi velmi upřímné, co dělají.
Snoop Dogg a Run-D.M.C.
To bylo ve Philadelphii. Existuje film s názvem The Show – který se nikdy nestal hitem, ale je to film o skutečné show, kde v rámci filmu vystupovali různí umělci. To byl záběr ze zákulisí, kde umělci, když vystoupili, šli do své šatny, a také to bylo kousek od pódia. Vzpomínám si, že tam přišel Snoop, dělal rozhovory pro několik různých televizních pořadů, a jakmile skončil s rozhovory, tak tam ještě chodil a náhodou tam byli i Run-D.M.C. A taky se tam objevil Snoop. Načasoval jsem si to tak, že jsem se jich obou zeptal současně, jestli je můžu vyfotit společně, a oni na to: „Jo, jasně.“ Tak jsem se zeptal, jestli je můžu vyfotit.
Pozdravili se, udělali jeden nebo dva záběry a pak si vzpomínám, že se mě Snoop výslovně zeptal: „Pro koho to fotíš?“.
Něco mi říkalo, že to nemám říkat, ale já jsem upřímný kluk… Řekl jsem: „ Source“ a jemu se rozsvítily oči. Řekl: „Seru na The Source!“ V tom momentě bylo v něm tolik zloby a nenávisti. Pak jsem si dal možná ještě dva panáky a Snoop se prostě někam vypařil. Nenáviděl The Source.
Bylo to v době, kdy Snoop po předávání cen Source přednesl svůj projev „Východní pobřeží nemá rádo Dr. Dre a Snoop Dogga“. Říkal jsem si: „Kurva, neměl jsem nic říkat.“ Jakmile jsem to řekl, Snoop byl nasranej. Ale nechtěl jsem mu lhát, protože svět je malý.
Snoop samozřejmě Run-D.M.C. zbožňoval, protože to byli jejich kmotři, kteří položili základy nové generace masového hip hopu. Byli první skupinou z této generace, která si získala celosvětovou pozornost. V tu chvíli to mezi nimi byla čistá láska a respekt.
2Pac
Všechny tyto materiály byly pravděpodobně nafoceny během hodiny nebo hodiny a půl. Dělal rozhovor pro hudební televizní stanici The Box, která se věnovala 2Pacovi a Thug Life. Bylo to v Harlemu, přímo před školou, kam chodil, když žil v New Yorku. Proto si vybrali to místo.
Když jsem ho fotil, zachycoval jsem ho v momentech mezi natáčením. Byl to prostě on, bavil se se svými kluky, ubalil si brko, naprosto prosté okamžiky ve srovnání s tím, když se objevily kamery a on šel před dav a dělal videorozhovor. Byly to dva naprosto odlišné momenty, kdy jsem 2Paca zachytil: jak si užívá pohodu, a pak, když vyšel před dav, mluvil s ním, rozdával autogramy a byl 2Pacem. Ale v jeho osobě nebyl žádný rozdíl.
2Pac a Notorious B.I.G.
Ten večer, kdy byla fotografie vyfocena, se konala show. Muselo to být někdy v roce 93. Myslím, že tam vystupovali Onyx a Public Enemy. Byl jsem na místě, a když jsem šel k pódiu, někdo mě uviděl s foťákem a řekl: „Hej, vyfoť nás.“ A já jsem mu řekl: „Tak jo, vyfoť nás.“ A on se na to podíval. Tak jsem řekl: „Dobře,“ ale nedával jsem pozor. Jen jsem tam viděl partu kluků a ujistil se, že jsou všichni ve frontě na fotku. Tak jsem se podíval, všechno bylo v pohodě. Pac ukázal prostředníček. Vyfotil jsem to a pokračoval dál. Ani jsem nad tím nepřemýšlel.
Po léta ležel diapozitiv ve skladu, protože kdykoli jsem se těmito diapozitivy probíral, nedíval jsem se na snímek zblízka, protože na fotografiích nechcete mít stín v něčí tváři a podobné věci. Takže ten stín, který se objevil a nebylo mu dobře vidět do obličeje… Byla to prostě jedna z těch věcí, kdy jsem to prostě nechával tak, protože kvůli tomu stínu to nikdo nezveřejní.
Ale po letech, když jsem se chystal udělat pořádek v archivech a tak, mě něco přimělo se na tu fotku podívat, zastavit a říkal jsem si: „Kurva! Biggie a 2Pac spolu? A mají na sobě to tričko s nápisem ‚I’m a Bad Boy‘?“ “Ne, ne, ne, ne, ne. První, co mě napadlo, bylo: „Víš, o kolik peněz jsem přišel, že jsem se nepodíval na tuhle fotku?“. Jo, byla to náhoda.
překlad: djbeton
djbeton