New York, 1993
V roce 1993 byla v New Yorku stále silná éra Public Enemy a LL Cool J, i když se začínali objevovat novější umělci jako WuTang Clan a A Tribe Called Quest vydali své druhé album Midnight Marauders.
V tomto období vystupoval rapper Ice T se svou rockovou kapelou Body Count a jejich kontroverzní píseň „Copkiller“ ho vynesla na obálku časopisu Rolling Stone.
Bylo to v době před internetem, před smartphony – vycházely jen časopisy, cédéčka a magnetofonové kazety. V té době jsem se fotografování newyorské hudební scény věnoval necelý rok, ale skupiny, které jsem znal, patřily k těm známějším.
Mým hlavním médiem pro publikování fotografií byl časopis Thrasher. V jejich hudební rubrice se objevovaly všechny druhy hudby: hardcore/punk, hiphop, rock. Svou práci jsem mohl zpracovat tak, že jsem spolu s fotografiemi zasílal i články, které jsem nafotil, aby redakce mohla vše jednoduše publikovat.
Noc, kdy se Biggie a Tupac vyfotili společně v tričku BAD BOY.
Na podzim 1993 jsem si zařídil fotografické akreditace na koncert Public Enemy a Onyx v bývalém newyorském klubu The Academy. Toto místo se nacházelo jeden blok jižně od dalšího bývalého hudebního místa – Roseland Ballroom – obě se nacházejí v centru Manhattanu.
Tuto událost jsem zorganizoval tak, že jsem časopisu Thrasher nabídl, abych o skupině Onyx napsal článek. Jejich píseň SLAM a jejich estetika byly pro čtenáře Thrasheru jako stvořené. Poté jsem kontaktoval publicistu Def Jamu, který se staral o Public Enemy i Onyx, aby mě jménem Thrasheru dostal na koncert.
Večer jsem dorazil na místo konání, zaregistroval se u pokladny a dostal fotopas na koncert. Vešel jsem do sálu a rozhlédl se. Mělo kapacitu 1500 lidí – zhruba jako průměrný koncertní sál House of Blues. Chtěl jsem se podívat, kde je stage, a hlavně, kde jsou šatny a zákulisí.
Chtěl jsem se setkat s kluky z Onyxu a pořídit pár společných snímků v zákulisí před vystoupením. Dostal jsem se do zákulisí a našel jejich šatnu. Dveře byly otevřené, když jsem vešel, byla tam parta dvanácti drsňáků, kteří vypadali, že by někoho klidně zašlapali, kdyby je někdo vyprovokoval.
Zaklepal jsem na dveře jejich šatny a představil se jako Eric z časopisu Thrasher. Jejich manažer vstal a přivítal mě s vřelým úsměvem. „Hej,“ vykřikl radostně, “slyšeli jsme, že přijdeš – tak tě rád poznávám!“ Tihle týpci byli najednou sakra v pohodě.
Požádal jsem je, jestli bychom nemohli pořídit nějaké skupinové fotky kluků v zákulisí, kde bylo více místa a nikdo nebyl na pódiu. Souhlasili a vydali jsme se ke stage vyfotit.
Pořídil jsem asi šest fotek Onyxu jako skupiny, jen čtyři hlavní postavy. Po posledním snímku jsem věděl, že mám záběr, který jsem potřeboval. Dal jsem jim najevo, že jsme v pohodě, a mohli se vrátit do šatny.
Skupinka opustila pódium, já jsem si sbalil brašnu s fotoaparátem, a když jsem opouštěl pódium a vracel se k šatnám, uslyšel jsem, jak na mě někdo křičí: „Hej, proč nás taky nevyfotíš?“
Otočil jsem se a podíval se, byla to skupina sedmi kluků. Nevěděl jsem, kdo to je, ale měl jsem i dost respektu na to, abych je neodpálkoval, protože jsem nevěděl, kdo to je.
Přistoupil jsem k nim, odložil brašnu s fotoaparátem, popadl fotoaparát a blesk a nasadil blesk na fotoaparát. Přistoupil jsem ke klukům, podíval se na ně a rukou jim naznačil, aby se k sobě přiblížili, abych mohl udělat záběr.
Když jsem viděl, že jsou připraveni, řekl jsem jim, aby se na mě podívali, a udělal jsem jednu fotku. Blesk zhasl, poděkoval jsem, popadl brašnu s foťákem a vrátil se do šatny od Onyx.
Celá léta jsem nemyslel na to, že ten jeden snímek, který jsem vyfotil s těmi kluky, kteří křičeli, aby je někdo vyfotil, jsem si náhodně prohlížel a všiml jsem si jen kluka, který mi ukazoval prst a na jehož půlce obličeje byl silný stín. Takový typ záběru není komerčně použitelný v časopisech pro jejich stránku s fotkami celebrit typu „kdo je kdo“.
Teprve v roce 2011, když jsem třídil fotografie na diapozitivech a začal katalogizovat své snímky, jsem se vážně podíval na ten jeden snímek, na kterém mi chlapík se silným stínem na tváři ukazuje prst… „Ani náhodou!“ Byl jsem v šoku, že jsem nevěděl, že ten chlápek se stínem v obličeji je Tupac.
Když jsem se podíval na tu fotku, podíval jsem se trochu blíž a zakřičel jsem: „To si děláš prdel!“ Biggie, Lil Cease jsou na tomhle záběru?!
Vytáhl jsem malou světelnou krabičku a zvětšovací očko a nevěřícně zíral do tohoto 35mm diapozitivu. Pak jsem se začal smát sám sobě, protože když jsem se do snímku zadíval hlouběji, všiml jsem si, že všichni kluci mají na sobě trička „I’m a Bad Boy“. Bad Boy byl název Biggieho nahrávací společnosti. Všichni kluci, včetně Tupaca, měli toto tričko na podporu svého kamaráda Biggieho Smallse.
Jméno fotografa: T. Eric Monroe
Jeho Instagram: tdoteric
zdroj: tdoteric.com/blogs/moments/the-moment-biggie-tupac-im-a-bad-boy
překlad: djbeton
djbeton